Kolo do města i terénu si lidé představují jako stroj, který ráno odveze do práce po dlažbě a v sobotu vyjede lesní cestu nad městem.

Takové kolo existuje, jen ho nikdo neprodává v čisté podobě. Každá kategorie, která na tuhle kombinaci aspiruje, něco obětuje. Vybíráte proto hlavně to, kterou slevu z výkonu jste ochotní přijmout a na které straně.

V čem se ty dvě jízdy perou

Město a lesní cesta chtějí od kola opačné věci a nejde je splnit obojí naráz.

Ve městě vyhrává úzký hladký plášť s vyšším tlakem. Rozjíždí se lehce, na semaforech se to sečte, na asfaltu je tichý. Potřebujete k tomu blatníky, protože jinak se první mokré pondělí podepíše na kalhotách, a nosič, protože batoh na zádech v létě znamená propocené tričko na celý den.

Na polní a lesní cestě chce kolo pravý opak. Širší plášť s hrubším profilem a nižším tlakem, který drží v písku a spolkne kořen. Blatník s malou vůlí se v podzimním listí ucpe a kolo se zastaví. Nosič v terénu překáží a rozkmitává se.

K tomu se přidá geometrie, tedy rozměry a úhly rámu. Kolo stavěné na svižnou jízdu po rovině má kratší rozvor a strmější úhel vidlice, takže reaguje rychle a v pomalé městské zatáčce se s ním dobře proplétá. Kolo stavěné do terénu má rozvor delší a vidlici položenější, aby se ve sjezdu neházelo. Ten druhý stroj působí ve městě líně, ten první je na kamenité cestě nervózní.

Kompromis se tedy hledá někde uprostřed a každý výrobce si střed představuje jinak.

Čtyři kategorie a co každá obětuje

Krosové kolo je nejběžnější odpověď na tuhle otázku a nejlevnější. Rovná řídítka, užší pláště, pevná nebo lehce odpružená vidlice. Ve městě je svižné a dobře ovladatelné, na zpevněné lesní cestě stačí. Obětuje terénní schopnosti. Jakmile začnou kořeny, kameny a bláto, dochází mu šířka plášťů i brzdná síla a jezdec se drží řídítek pevněji, než by chtěl.

Gravel má sklopená řídítka jako silniční kolo, ale klidnější geometrii a do rámu se mu vejde výrazně širší plášť. Na dlouhých spojkách mezi terénními úseky je nejrychlejší z celé čtveřice a sklopená řídítka nabídnou několik poloh rukou, takže po třech hodinách vás nebolí dlaně. Ve městském provozu je ale poloha na spodní části řídítek nepraktická, protože z ní hůř vidíte přes auta a brzdíte s menší pákou. A v technickém terénu narazí na svoje meze rychle.

Trekové kolo vyhrává v tom, co ostatní dokupují. Blatníky, nosič, světla a stojánek přijedou s ním. Rám počítá se zátěží a vzpřímený posed dává v provozu nejlepší přehled. Za to je nejtěžší, na kamenité cestě se s ním manévruje hůř a plná výbava terénní jízdu spíš komplikuje. Blatník, který v listopadu vyhrává ve městě, vám v srpnu v lese chrastí o plášť.

Hardtail, tedy horské kolo odpružené jen vpředu, jde na věc z opačného konce. V terénu je z téhle čtveřice jednoznačně nejlepší, zvládne i cesty, kde ostatní končí. Ve městě platí za odpružení hmotností a energií, kterou vidlice při šlapání ze sedla spolkne. Široké zubaté pláště na asfaltu hučí a valí těžko. Uzamykatelná vidlice a druhá sada plášťů část problému řeší, ale kolo zůstává těžší.

Co rozhodne víc než kategorie

Hranice mezi kategoriemi se rozmazává tak rychle, že nálepka v ceníku už toho moc neřekne. Stejný stroj označí dva výrobci dvěma jmény podle toho, komu ho chtějí prodat. Rozhodujte podle tří konkrétních věcí, které se dají v prodejně ověřit za pár minut.

Prostor pro širší plášť. Kolik místa zbývá mezi pláštěm a rámem, a to i s nasazeným blatníkem? Právě tenhle rozměr určuje, jestli si kolo v budoucnu přizpůsobíte. Když je vůle nulová, ucpe se rám v podzimním listí a širší gumu do něj už nedostanete.

Závitová oka na rámu. Pro blatníky, pro zadní nosič, ideálně i pro třetí košík na lahev. Bez nich zbývají páskové úchyty, které se v terénu uvolňují a unesou méně.

Brzdný výkon do sjezdu. V kombinaci město a terén na brzdy dolehne obojí: mokrá dlažba i dlouhý sjezd po rozbité lesní cestě. Kotoučové brzdy to unesou, ráfkové v blátě rychle dojdou. U kotoučů se ptejte na jejich velikost, protože maximum udává výrobce rámu a vidlice a překračovat se nemá. Menší kotouč na dlouhém sjezdu s brašnami dřív ztratí účinek přehřátím.

Nejlevnější způsob, jak z jednoho kola udělat dvě, je druhá sada plášťů. Hladké na zimu a na dojíždění, hrubší na léto a na výlety. Výměna zabere půl hodiny a stojí zlomek ceny druhého kola. Kdo chce být rychlejší, pořídí si druhou sadu zapletených kol s nasazenými plášti a mění je za pár minut, ale u kotoučových brzd si ověřte, že kotouče sedí a nedřou.

Kdy jedno kolo nestačí

Univerzální kolo funguje do chvíle, kdy jeden z těch dvou způsobů jízdy začne převažovat.

Když jezdíte do práce každý den za každého počasí a v terénu jste jednou za měsíc, kupte si kolo do města a v lese slevte z ambicí. Trek s plnou výbavou vás bude bavit tři sta dní v roce a ve zbylých pár se nic hrozného nestane.

Když naopak jezdíte technický terén každý víkend a do města párkrát ročně, univerzální kolo vás zklame v tom, na čem vám záleží. Kompromisní geometrie a užší pláště se v kořenech projeví hned.

A ještě jedna hranice. Jakmile začnete řešit sjezdy, které vás doopravdy vyděsí, žádné kolo z téhle čtveřice na to není stavěné. Chybí mu brzdná síla, zdvih vidlice i rám počítající s dopady.

Poctivá odpověď zní, že kompromisní kolo sedne člověku, jehož jízdy leží někde uprostřed a ani jedna strana pro něj nerozhoduje. Kdo má jasnou převahu na jedné straně, ušetří peníze i zklamání, když si koupí kolo pro tu stranu.

Co na takovém kole odejde první

Kolo, které střídá sůl na dlažbě a bláto na polňačce, se opotřebuje rychleji než stroj, co jezdí jen po jednom povrchu.

Řetěz a kazeta jsou na řadě první. Písek a bláto z lesní cesty fungují jako brusná pasta a zimní sůl to celé urychlí. Otřít a promazat řetěz po každé mokré jízdě je otravné a vrátí se to na účtu za pohon.

Brzdové destičky jdou hned za nimi. Ve městě je sjede zastavování na semaforech, v terénu bláto s pískem. U kotoučových brzd si hlídejte i tloušťku kotouče, kterou udává výrobce.

Třetí položkou jsou pláště. Hrubší vzorek se na asfaltu obrušuje mnohem rychleji, než by odpovídalo najetým kilometrům, a k tomu ho přidávají prořízlé boky od ostrého štěrku. Sami si troufněte na mytí pohonu, mazání a dotahování toho, co se povolí. Prohlídku po tvrdém dopadu, výměnu brzdové kapaliny a rozebrání vidlice nechte cykloservisu. U brzd se improvizace nevyplácí nikdy.

Na co si dát pozor

  • Rám bez rezervy pro širší plášť. Omezí vás při každé další úpravě kola a nedá se to obejít.
  • Nacvakávací blatníky jako náhrada pevných. Kryjí kratší úsek, záda i nohy dostanou svůj díl a v terénu se uvolňují.
  • Odpružená vidlice v nejlevnější třídě. Pérují nahoru a dolů bez tlumení, v zimě zamrzají a po dvou sezonách začnou vrzat. Bez možnosti uzamčení na kombinovaném kole spíš překáží.
  • Terénní vzorek celoročně. Na asfaltu hučí, zpomaluje a sjede se rychleji než hladký plášť. Druhá sada plášťů se vrátí.
  • Kolo, které neuzvednete. V terénu ho několikrát za výlet přenesete přes potok nebo přes spadlý strom.
  • Chybějící výbava po přezutí. Povinnou výbavu jízdního kola stanoví vyhláška č. 153/2023 Sb. v příloze č. 8, která od 24. června 2023 nahradila zrušenou vyhlášku č. 341/2014 Sb. Když si na léto nazujete terénní gumy bez oranžových odrazek v paprscích, kolo tím přestane předpisu vyhovovat.

Na lesní cestě počítejte s tím, že vás nikdo neuvidí a signál nemusí být všude. Když se vám něco stane a jste sami, hodí se, aby někdo věděl, kudy jedete. Po nehodě se zraněním volejte tísňovou linku 112.

Kde je hranice kompromisu

Jako první si spočítejte poměr. Kolik dní v roce pojedete po asfaltu a dlažbě a kolik po lesních a polních cestách? Když vyjde poměr výrazně nakloněný na jednu stranu, kupujte kolo pro tu stranu a nehledejte kompromis.

Pro vyrovnaný poměr je kros nejlevnější a nejméně komplikovaná volba, gravel dá nejvíc kilometrů za den a hardtail nejvíc jistoty v terénu. Trek vyhrává tam, kde má kolo hlavně sloužit a nezdržovat dokupováním výbavy.

Před podpisem si u kola sáhněte na jednu věc: kolik místa zbývá kolem pláště, když jsou nasazené blatníky. Ta mezera rozhodne, jak moc si kolo přizpůsobíte, až se vaše jízdy za pár let promění.