Za peníze, za které pořídíte nové kolo z nejnižší třídy, seženete v bazaru několik let starý stroj z výrazně vyšší kategorie. Ten rozdíl je reálný a dá se spočítat. Platíte za něj tím, že kupujete historii, kterou vám nikdo nezaručí, a tím, že za případný sjetý pohon nebo prasklý rám neručí nikdo jiný než vy.

Kdy se ojeté kolo vyplatí a kdy ne

Ojeté kolo dává největší smysl u dražších kategorií. Silniční, gravelové a horské kolo ztrácí na hodnotě rychle a po třech až pěti letech se dostane na polovinu původní ceny, aniž by se na něm cokoli podstatného změnilo. Rám, brzdy a zapletená kola z vyšší třídy vydrží podstatně víc než tři sezony.

U levných kategorií se to obrací. Městské kolo za deset tisíc má po pěti letech sjetý pohon, unavené brzdy a hodnotu, která nestojí za riziko. Rozdíl mezi ojetým a novým kusem je tak malý, že se nevyplatí kupovat problém.

Bazar se nehodí ani člověku, který na kole zatím nejezdil a neví, co má hledat. Nový stroj ze specializované prodejny přijde seřízený, s nastavenou velikostí a s někým, kdo za jeho stav odpovídá. To má u prvního kola cenu. A pak je tu skupina, která na bazaru vydělá nejvíc: lidé, kteří vědí, jaký typ kola chtějí, znají svou velikost rámu a dokážou odhadnout, co bude potřeba vyměnit.

Co u nového kola platíte navíc

O záruce se u nového kola mluví nejčastěji, přitom je to ta menší část toho, co dostanete.

Prodejce kolo smontuje, seřídí a předá ho jízdyschopné. Nová lanka a výplet si po prvních desítkách kilometrů sednou a řada prodejců proto nabízí první servisní prohlídku v ceně. Zeptejte se na ni hned při nákupu.

Práva z vadného plnění máte u prodejce ze zákona. U koupě od soukromé osoby na inzertním serveru žádnou takovou pozici nemáte a reklamovat prakticky nejde nic.

K tomu se přidává zkušební jízda na několika velikostech rámu vedle sebe a doklad s výrobním číslem rámu, který budete potřebovat u pojišťovny a při případném hlášení krádeže.

Ojeté kolo tohle nemá a rozdíl v ceně tomu odpovídá. Orientační cenová pásma nových kol pomůžou odhadnout, jestli je inzerovaná částka reálná. U bazaru počítejte s tím, že hned po koupi vydáte další peníze za seřízení, řetěz a lanka.

Prohlídka rámu: tady se rozhoduje

Rám je jediná část kola, kterou nevyměníte. Všechno ostatní se dá koupit, u rámu prasklina znamená konec.

Projděte celý rám očima za světla, ne v šeru u panelákového vchodu. Sledujte spodní a horní rámovou trubku v okolí svarů, oblast kolem hlavové trubky a spojení sedlové trubky se středem. Vlásečnicová prasklina u hliníku vypadá jako tmavá čárka a často jde napříč přes svar.

Bublající nebo odlupující se lak v jednom místě je varování. Pod ním bývá buď koroze u oceli, nebo pracující trhlina u hliníku.

Promáčkliny na spodní trubce jsou typické po nárazu kamenem nebo po pádu kola v autě. Malý důlek nemusí nic znamenat, promáčklina přes celou šířku trubky ano.

Podívejte se i na zadní stavbu, tedy na trubky mezi středem a zadním kolem. Po ošklivém pádu bývá ohnutá a poznáte to podle toho, že zadní kolo nesedí v rámu na střed. A zkontrolujte místo, kde bývá výrobní číslo rámu. Nejčastěji je vyražené na spodní straně u středového složení. Přebroušené, přelakované nebo chybějící číslo je důvod od nákupu odejít bez dalšího vysvětlování.

Karbon má vlastní pravidla

U karbonového rámu nefunguje nic z toho, co jste se naučili na hliníku. Poškození vláken po nárazu bývá zvenku neviditelné a lak nad ním drží dál.

Základní zkouška je poklep.

Vezměte minci nebo kloub prstu a projděte celý rám po centimetrech. Zdravý karbon zní všude stejně, ostře a tvrdě. Hluchý, dutý zvuk v jednom místě znamená, že se vrstvy oddělily.

Poklep ale není diagnostika. Když kolo padalo, mělo nehodu s autem nebo o něm prodávající nechce mluvit, nechte ho posoudit ve specializovaném servisu, který na karbon má vybavení. Prasklý karbonový rám se láme bez varování a nejčastěji v okamžiku, kdy je zatížený nejvíc.

Stejná opatrnost patří ke karbonovým řídítkům, sedlovce a vidlici. Ojeté kolo s karbonovými díly bez doložené historie je sázka, u které prohráváte zdravím.

Pohon: co poznáte za dvě minuty

Sjetý pohon není důvod od koupě odstoupit, jen ho musíte umět odečíst z ceny.

Řetěz se měří měrkou opotřebení, což je plíšek za pár desítek korun. Prodávající ji mít nebude, vezměte si vlastní. Když měrka zapadne mezi články na doraz, řetěz je za hranicí a s velkou pravděpodobností stáhl i kazetu.

Kazetu a převodníky posuďte podle tvaru zubů. Zdravý zub má symetrický tvar. Sjetý je z jedné strany vydutý a končí špičkou, která připomíná žraločí ploutev.

Zařaďte postupně přes všechny převody, ideálně za jízdy. Přeskakování pod zátěží a řazení, které dobíhá o jeden zub navíc, může být jen otázka seřízení. Když to nejde srovnat, bývá ohnutý hangr, tedy výměnný držák přehazovačky, nebo je sjetý celý pohon.

Chytněte kliku a zaviklejte s ní do stran. Vůle znamená uvolněnou kliku nebo vyklepané středové složení. Výměna řetězu, kazety a lanek u kola s najetými tisíci kilometrů je běžná položka. Klidně ji z ceny odečtěte a řekněte proč.

Ložiska, brzdy a kola

Vůle v ložiskách se hledá rukama a trvá to chvíli.

Zatáhněte přední brzdu, zapřete kolo a zakývejte s ním dopředu a dozadu. Klepání znamená vůli v řízení. Někdy stačí dotáhnout, někdy je ložisko vyklepané a v hlavové trubce jsou důlky.

Zvedněte každé kolo a zkuste s ním pohnout do stran u ráfku.

Nic by nemělo cvakat. Pak kolo roztočte a poslouchejte. Skřípání a drhnutí znamená ložiska náboje na odchodu.

U kotoučových brzd se dívejte na tloušťku destiček a na povrch kotouče. Kotouč zbroušený do viditelné hrany se mění. U hydrauliky zmáčkněte páku a podržte ji.

Když se páka pomalu propadá k řídítkům, je v systému vzduch nebo netěsní.

U ráfkových brzd zkontrolujte boční plochu ráfku. Vydutý povrch nebo viditelná drážka opotřebení znamenají, že ráfek dosloužil a hrozí, že jednou praskne.

Obě kola roztočte a sledujte mezeru u brzdových špalků nebo u vidlice. Osmičku srovná mechanik při centrování, praskliny kolem otvorů pro dráty znamenají nový ráfek.

Pláště mívají na ojetém kole nejhorší stav a poznáte to podle popraskaných bočnic. Popraskaná boční stěna je důvod k výměně bez ohledu na hloubku vzorku.

Koroze a kde kolo stálo

Zeptejte se, kde kolo přezimovalo. Stroj, který stál celý rok na balkoně nebo v nevytápěné kůlně, poznáte podle rzi na šroubech, na řetězu a na pružinách přehazovačky.

Vytáhněte sedlovku z rámu. U ocelového rámu se tam schovává voda a rez zevnitř, u hliníku se zase sedlovka umí zapéct tak, že s ní pohne jen servis.

Sůl z posypu ničí kola rychleji než kilometry. Kolo, které jezdilo dvě zimy po městě, má za sebou víc opotřebení než víkendový stroj s dvojnásobným nájezdem.

Kradená kola: co ověřit před placením

Krádeže kol jsou v Česku běžné a část z nich končí na inzertních serverech. Nákup kradeného kola není jen morální problém. Když se ukáže, kde kolo bylo, může se původní vlastník domáhat jeho vydání a peníze pak vymáháte po prodávajícím, který už mezitím smazal inzerát.

Postup před placením je krátký a stojí pár minut.

Nechte si ukázat výrobní číslo rámu. Bývá vyražené na spodní straně u středového složení, občas na sedlové trubce nebo na patce zadní stavby. Vyfoťte si ho.

Číslo pak zkontrolujte ve veřejných registrech. Bezplatný registr odcizených kol na kradenakola.cz umožňuje zadat sériové číslo a zjistit, jestli není kolo vedené jako kradené. Podobně funguje Centrální registr jízdních kol CEREK, který provozuje registraci kol ve spolupráci s městskými policiemi a prodejnami a má veřejnou kontrolní funkci.

Ptejte se na doklad o koupi. U kola staršího deseti let ho málokdo má, u dva roky starého stroje za desítky tisíc korun je jeho absence podezřelá, servisní knížka nebo faktura z prodejny má stejnou váhu. Sepište si při předání jednoduché potvrzení se jménem, adresou a číslem občanského průkazu prodávajícího, s výrobním číslem rámu, cenou a datem. Prodávající, který s tím má problém, vám právě odpověděl na hlavní otázku.

Registrujte kolo po koupi. Řada městských policií vede evidenci jízdních kol a Policie ČR data z registru využívá při pátrání po odcizených věcech. V Praze stačí přijít na obvodní ředitelství městské policie s kolem, občanským průkazem a dokladem o nabytí. Bez zapsaného čísla rámu se ztracené kolo hledá výrazně hůř a pojišťovna po vás číslo bude chtít taky.

Varovné signály jsou pořád stejné. Cena hluboko pod obvyklou. Prodávající, který o kole nic neví, plete si velikost rámu a nedokáže říct, kde ho kupoval. Schůzka výhradně na nádraží nebo v noci na parkovišti. Několik různých kol od stejného inzerenta během pár týdnů.

Když máte podezření, kolo nekupujte a věc můžete oznámit policii na lince 158.

Elektrokolo z bazaru je jiná úloha

U ojetého elektrokola rozhoduje baterie a její stav z fotky nepoznáte.

Kapacita článků klesá s počtem nabíjecích cyklů i se stářím. Diagnostiku, která ukáže počet cyklů a zdraví baterie, dělá autorizovaný prodejce dané značky a stojí za to o ni požádat ještě před koupí.

Zjistěte si taky, jestli výrobce pro daný model ještě dodává náhradní baterii. U staršího nebo méně rozšířeného systému se stává, že baterie už se nevyrábí a kolo tím končí.

Poškozená nebo bouchnutá baterie je bezpečnostní téma kvůli riziku požáru. Baterii s promáčklým nebo prasklým obalem nekupujte a doma se do ní nesahá.

Na co si dát pozor

  • Prohlídka v šeru. Praskliny a promáčkliny se v podchodu u nádraží nenajdou. Domluvte se na denním světle.
  • Kolo bez zkušební jízdy. Prodávající, který vás nenechá projet aspoň pár set metrů, něco skrývá.
  • Špatná velikost rámu za dobrou cenu. Rám se nedá vysedět a levné kolo, na kterém vás bolí záda, skončí ve sklepě.
  • Karbon po pádu. Bez posouzení v servisu je to riziko, které se nevyplácí.
  • Sjetý pohon jako drobnost. Řetěz s kazetou a lanky umí u lepšího kola stát pětinu jeho ceny.
  • Platba předem na účet. Kolo přebírejte osobně a platbu řešte až u něj.

Co udělat dřív než zaplatíte

Udělejte jako první tohle: vyfoťte si výrobní číslo rámu a projeďte ho registrem odcizených kol ještě předtím, než vytáhnete peníze. Zabere to minutu a je to jediná kontrola, kterou po koupi už neuděláte.

Pak si vezměte měrku opotřebení řetězu a projděte rám, ložiska a brzdy. Co je sjeté, odečtěte z ceny nahlas. Poctivý prodávající s tím počítá.

Komu se bazar nevyplatí: člověku, který kupuje první kolo a nemá s sebou nikoho, kdo kolům rozumí. Tam je nový stroj ze specializované prodejny levnější, i když stojí víc.