Většina lidí, kteří se po letech vrátí na kolo, to vzdá během prvních tří vyjížděk. Ne kvůli kondici. Bolí je zadek, mají ztuhlý krk a při první díře zjistí, že brzdy nezastaví tak, jak čekali. Všechny tři věci se dají vyřešit dopředu, a to během jednoho odpoledne v garáži.

První kolo a co s ním nespěchat

Pořizovat nové kolo dřív, než víte, jestli vám jízda sedne, se nevyplácí. Kolo, které stojí ve sklepě, vyjde na kilometr dráž než cokoli jiného.

Rozumný postup má tři zastávky. Nejdřív zjistěte, jestli doma nebo v rodině nestojí použitelné kolo. Nechte ho zkontrolovat v servisu a jezděte na něm měsíc. Pak si půjčte kolo z půjčovny na celý den, ideálně typ, o kterém uvažujete. Teprve potom jděte kupovat. Které typy začátečníka nezradí a co k nim dokoupit, shrnuje text o prvním kole pro dospělého.

Až budete vybírat, rozhodne povrch, po kterém pojedete devět z deseti výjezdů, a velikost rámu. Podrobný postup drží průvodce výběrem kola, tady stačí jedno pravidlo: kupujte kolo na jízdu, kterou reálně děláte, ne na tu, kterou byste chtěli dělat. Celoodpružený stroj na cyklostezku k přehradě je nejčastější zbytečná investice mezi začátečníky.

Jednu věc při zkušební jízdě nepodceňte. Musíte dosáhnout na brzdové páky a stisknout je bez toho, abyste pustili řídítka. U menších rukou se dosah pák u většiny kol doladí šroubkem, u těch nejlevnějších ne.

Co pořídit hned a co počká

Seznam vybavení na kolo bývá pro začátečníka dlouhý zbytečně. Rozdělte si ho na to, co potřebujete od první jízdy, a na to, co si doplníte podle toho, jak budete jezdit. Od prvního výjezdu potřebujete přilbu, funkční světla, pumpičku, náhradní duši s montážními pákami a láhev s vodou. Zámek podle toho, kde budete kolo nechávat. Nabité světlo v mobilu není náhrada, cyklistická svítilna svítí do vozovky a hlavně vás udělá viditelnými zezadu.

Přilba se vybírá podle obvodu hlavy a podle toho, jak drží. Přilby pro cyklisty se v Evropě zkoušejí podle normy EN 1078 a to označení má být na štítku uvnitř. Kupujte ji na hlavu, ne na oko, a použitou přilbu neznámé historie nechte být, protože po nárazu se skořepina mění, i když navenek vypadá celá. Kalhoty s vložkou jsou nejúčinnější věc, kterou si za pár stovek koupíte, a zároveň ta, kterou začátečníci odkládají nejdéle. Vložka nahrazuje spodní prádlo, takže se pod ně nic dalšího neobléká, jinak švy tlačí přesně tam, kde nemají.

Co počká: cyklopočítač, nášlapné pedály, dres, brýle a cokoli, co má v názvu slovo aero. Rukavice si ale pořiďte dřív, než čekáte. Při prvním pádu v nízké rychlosti ušetří dlaně a při delší jízdě zmírní brnění rukou.

Sedlo: patnáct minut, které rozhodnou

Špatně nastavené sedlo dokáže znechutit kolo rychleji než jakýkoli kopec. Nastavení zabere čtvrt hodiny a potřebujete k němu imbusový klíč a zeď, o kterou se opřete.

Výška. Postavte se ke zdi, sedněte si na kolo a položte patu na pedál v nejnižší poloze. V téhle poloze má být noha propnutá bez toho, abyste se houpali v bocích. Když pak nohu přesunete do normální polohy na šlapku, zůstane v koleni mírné pokrčení. To je výchozí bod.

Posun dopředu a dozadu. Sedlo jede po kolejnicích. Roztočte kliky do vodorovné polohy a čéška přední nohy má být zhruba nad osou pedálu. Přesnost tady není rozhodující, jde o to, abyste neseděli zbytečně daleko za šlapáním.

Sklon. Vodorovná poloha je rozumný výchozí bod. Sklopená špička tlačí na měkké tkáně a při jízdě se sesouváte dopředu, zvednutá špička posouvá váhu dozadu.

Měňte vždy jednu věc naráz a po malých krocích, řádově pár milimetrů. Pak jeďte dvacet minut a teprve potom rozhodujte. Kdo si při jedné zastávce přehodí výšku, posun i sklon, ztratí přehled o tom, co pomohlo.

Výšku sedla si po vyladění označte lihovým fixem nebo páskou v místě, kde sedlovka vychází z rámu. Po převozu kola v autě nebo po výměně nemusíte hledat znovu.

Bolest zadku, zad a rukou

Nepohodlí v sedle patří k prvním týdnům. Sedací kosti si zvykají na tlak a trvá to obvykle několik vyjížděk. Bolest, která přijde hned na začátku jízdy a nezmizí, je jiná věc a znamená, že sedí sedlo špatně, nebo špatně sedíte vy.

Rozteč sedacích kostí změří specializovaná prodejna za pár minut a podle ní se volí šířka sedla. Široké měkké gelové sedlo, které vypadá pohodlně, tlačí po půlhodině na měkké tkáně, protože váha nesedí na kostech. Ženská a mužská sedla se liší šířkou a výřezem a rozdíl bývá u některých značek podstatný, prodejny často půjčují sedla na několik dní na vyzkoušení.

Záda bolí obvykle ze dvou důvodů. Buď je posed natažený a vy se za řídítky protahujete, nebo máte ztuhlý hrudní úsek a jízda to jen odhalila. První řeší kratší představec, tedy díl mezi řídítky a vidlicí, a vyšší poloha řídítek. Druhé řeší rozjezd po kratších úsecích a rozhýbání mimo kolo.

Brnění rukou znamená, že příliš váhy leží v dlaních. Zkontrolujte, jestli nemáte sedlo posunuté dopředu nebo sklopené, přidejte silnější gripy nebo omotávku a při jízdě střídejte úchop. Když potíže trvají i po jízdě, vystřelují do nohy nebo se objevuje necitlivost, patří to k lékaři a ne k dalšímu šroubování sedla. Kolo umí odhalit problém, ale nevyřeší ho.

Kde a co jezdit prvních pár týdnů

Začínejte tam, kde se nemusíte věnovat provozu. Značené cyklostezky, uzavřené areály, lesní asfaltky a polní cesty bez aut. Chcete mít hlavu volnou na to, jak reaguje kolo, ne na to, co dělá auto za vámi.

Provoz si zkoušejte postupně, nejlépe v neděli ráno a na trase, kterou znáte. Než vyrazíte do města ve špičce, měli byste umět tři věci: ohlédnout se přes rameno bez uhnutí ze stopy, dát rukou znamení o změně směru a zabrzdit prudce bez zablokování kola. Trasu si dopředu projděte v mapě a hlídejte převýšení. Kdo si při první vyjížďce nadělí padesát kilometrů se sedmi sty výškovými metry, přijde domů s tím, že cyklistika není pro něj.

České poměry k tomu přidávají jednu praktickou věc. Většina delších cyklotras u nás vede podél řek, což znamená mírný sklon jedním směrem a příjemný návrat druhým. Pokud jedete tam a zpět, naplánujte si protivítr a stoupání na začátek, ne na konec.

Jak dlouho a jak často

Přesná čísla vám nikdo nedá, protože záleží na věku, hmotnosti, kondici a na tom, co jste dělali předtím. Rozumný rámec pro začátek vypadá takhle: dvě až tři jízdy týdně po třiceti až šedesáti minutách, a mezi nimi aspoň jeden volný den. Až se z toho stane pravidelnost, navazuje cyklistický trénink, výživa a regenerace se skladbou týdne a s intervaly.

Intenzitu držte v pásmu, ve kterém dokážete mluvit v celých větách. Jakmile začnete odpovídat jednoslovně, jedete rychleji, než pro první měsíce potřebujete. Tohle jednoduché měřítko funguje líp než cokoli, co si nastavíte na hodinkách bez znalosti vlastních hodnot.

Prodlužujte vždy jen jednu vyjížďku v týdnu a raději pomaleji, než by se vám chtělo. Bolavá kolena a záda přijdou z prudkého nárůstu, ne z nedostatku talentu.

Kdo má chronické potíže se srdcem, klouby nebo zády, ať start probere s lékařem. Kolo zatěžuje klouby méně než běh, ale to neznamená, že je jedno, v jakém stavu na něj sednete.

Cesta do práce jako nejlevnější rozjezd

Kdo bydlí do zhruba deseti kilometrů od práce, má rozjezd vyřešený. Cesta, kterou stejně musíte absolvovat, se změní na dvě jízdy denně a nemusíte na ni hledat čas. Vyzkoušejte si trasu o víkendu, kdy nikam nespěcháte. Zjistíte, kde se dá vyhnout hlavnímu tahu, kolik to reálně trvá a jestli je poslední kopec před prací tak dlouhý, jak vypadá v mapě.

Pot je hlavní překážka a řeší se rychlostí, ne technikou. Jeďte pomaleji, než vám přijde přirozené. Kdo dorazí bez zadýchání, vystačí si s převlečením trika. Náhradní oblečení nechte rovnou v práci, ušetříte si každodenní balení. Blatníky a nosič s brašnou dělají z dojíždění pohodlnou věc. Batoh na zádech v létě znamená mokré triko bez ohledu na to, jak pomalu jedete.

Počítejte s tím, že v zimě a v dešti část dnů vypustíte. Dojíždění, které má fungovat každý den bez výjimky, vydrží obvykle do prvního listopadového rána.

Základy techniky, které ušetří pády

Řaďte dopředu. Do kopce se přeřazuje před ním, ne v půlce, kdy už řetěz táhne pod plnou silou. Řazení pod velkým zatížením přeskakuje a sjíždí zuby.

Brzděte oběma brzdami. Většinu brzdné síly dodá přední brzda, protože se při brzdění přenáší váha dopředu. Používat jen zadní znamená delší brzdnou dráhu a smyk. Prudkému stisku samotné přední brzdy se vyhněte, zvlášť v zatáčce a na mokru.

Dívejte se tam, kam chcete jet. Kolo jede za pohledem. Kdo zírá na výmol, ten do něj vjede.

Kadence před silou. Točit lehčí převod rychleji je pro kolena šetrnější než přetlačovat těžký. Rozumné pásmo pro začátek je zhruba sedmdesát až devadesát otáček za minutu, ale důležitější je pocit než číslo. Když cítíte tlak v kolenou, zařaďte lehčí.

Přes obrubník a kořeny se nadlehčete. Zvedněte se kousek ze sedla a nechte kolo pracovat pod sebou. Rány pak nejdou do páteře.

Jak se obléct na české počasí

Na kole platí, že v klidu je vám zima a po deseti minutách horko. Vrstvení tenhle rozpor řeší lépe než jedna teplá bunda. Základ tvoří tenké funkční triko, které odvádí pot od kůže. Bavlna se nasákne, přestane hřát a při zastávce na hřebeni vás vychladí. Přes něj jde v chladnu tenká mikina nebo dres s dlouhým rukávem, navrch větrovka, která se sbalí do kapsy.

Vítr je u nás větší nepřítel než teplota. Sjezd v deseti stupních se s mokrým trikem a bez větrovky protáhne na nepříjemných patnáct minut. Skládací větrovka za pár set korun je nejlepší poměr užitku a místa v brašně.

Do deště se dá jet, jen se to musí zvládnout obout. Pláštěnka bez odvětrání vás promáčí zevnitř, takže membránová bunda s otvory pod pažemi je jediná varianta, která na kole dává smysl. Blatníky ušetří kalhoty a záda víc než jakékoli oblečení.

Rukavice a čepice pod přilbu přijdou na řadu dřív, než čekáte. Ruce a hlava chladnou první.

Co brát s sebou a v čem

Batoh je pro první vyjížďky nejrychlejší volba. Na delší trase se do něj ale potíte a váha visí na ramenou. Brašna na nosič nebo podsedlová brašnička nesou stejné věci a tělo o nich neví. Do brašny patří náhradní duše, montážní páky, pumpička nebo bombička, multiklíč a lepení. K tomu doklady, nabitý telefon a něco k jídlu.

Pití řešte lahví v košíku na rámu. Pijte po douškách průběžně, ne až když máte žízeň. Na dvouhodinové vyjížďce v horkém dni jedna láhev nestačí, takže si dopředu rozmyslete, kde doplníte vodu. V Česku bývá spolehlivým místem hřbitov, restaurace u cyklostezky nebo obecní studna, ale nespoléhejte na to slepě.

Jídlo se u kratších jízd přeceňuje. Do hodiny a půl vystačíte se snídaní. Na delší trase noste něco jednoduchého, co se nerozteče, a jezte dřív, než přijde hlad.

Náhradní duši berte i na cyklostezku pět kilometrů od domova. Cesta zpátky s kolem vedeným v ruce trvá překvapivě dlouho.

Pravidla, která musíte znát od prvního dne

Cyklista je řidič a platí pro něj pravidla silničního provozu. Několik bodů se přitom týká začátečníků nejčastěji.

Povinná výbava jízdního kola vychází z vyhlášky č. 153/2023 Sb., přílohy č. 8. Za každé jízdy patří ke kolu dvě na sobě nezávislé účinné brzdy, bílá odrazka vpředu, červená vzadu, oranžové odrazky na pedálech a na paprscích alespoň jednoho boku každého kola, zaslepené konce řídítek a uzavřené matice nábojů, pokud nejsou křídlové nebo rychloupínací. Za snížené viditelnosti přibývá bílý světlomet vpředu, červená svítilna vzadu a zdroj proudu, který svítí nejméně hodinu a půl.

Ochranná přilba je povinná pro osoby mladší 18 let, které na kole jedou nebo jsou na něm přepravované. Vyplývá to z § 58 zákona č. 361/2000 Sb. Dospělému ji zákon nenařizuje, ale fyzika s věkem nedělá výjimky. Po chodníku se na kole nejezdí. Zákon o silničním provozu ho vyhrazuje chodcům a kdo kolo vede, chodcem je. Přes přechod pro chodce se také nejezdí, kolo se převádí.

Výjimku má dítě mladší 10 let, o kterém píšeme v rubrice Děti a rodina.

Na vozovce jeďte při pravém okraji, předvídatelně a ve stopě, ve které vás řidiči uvidí. Krčit se u obrubníku vypadá ohleduplně, ale svádí k těsnému předjíždění. Po nehodě se zraněním volejte tísňovou linku 112.

Údržba, kterou zvládnete doma

Tři věci před každou delší jízdou: tlak v pláštích, funkce obou brzd a rychloupínáky nebo osy kol. Zabere to minutu a pokryje většinu situací, které začátečníka na trase zaskočí.

Tlak se kontroluje pumpičkou s manometrem, protože pohmatu se nedá věřit. Rozsah doporučený výrobcem najdete na boku pláště. Nižší tlak v rámci rozsahu jede pohodlněji a lépe drží, vyšší valí rychleji po hladkém asfaltu. Řetěz se čistí a maže podle nájezdu a počasí. Suchý skřípající řetěz sjíždí kazetu i převodníky a účet za výměnu celého pohonu je násobně vyšší než mazivo.

Defekt se vyplatí vyzkoušet doma, na klidu a s dobrým světlem. Vyměnit duši poprvé u silnice v dešti je zážitek, který si nemusíte dopřát. Co patří do servisu: odvzdušnění hydraulických brzd, centrování kol, zásahy do karbonu a servis odpružené vidlice. Chyba na brzdě se projeví v nejhorší možný okamžik.

První servisní prohlídka

Servisní prohlídku si domluvte na začátek sezony a po prvních zhruba sto kilometrech na novém kole. Lanka se natáhnou, výplet si sedne a část šroubů se povolí. Řada prodejců má první prohlídku v ceně kola, jenže termín si po sezoně nikdo nevybaví, takže si ho poznamenejte hned při nákupu.

U kola z e-shopu počítejte s tím, že přijde v krabici částečně smontované a neseřízené. Než na něj sednete, patří k mechanikovi. Ušetřená částka se tím zmenší.

Co drží chuť po prvním měsíci

První měsíc jede člověk na nadšení. Druhý přichází déšť, práce a víkend, kdy se to nehodí. Tam se rozhoduje, jestli kolo zůstane, nebo se odstěhuje do sklepa.

Pomáhá jediná věc: udělat z jízdy něco, co má cíl mimo samotné šlapání. Cesta do práce, nákup na farmářském trhu o tři vesnice dál, výlet na místo, kam byste jinak jeli autem. Trasa s důvodem se odkládá hůř než trasa pro trasu.

Druhá věc je odstranit překážky před vyjetím. Kolo připravené v chodbě, nabité světlo a přichystané oblečení znamenají, že vyrazíte i ve chvíli, kdy máte hodinu a půl volna. Kolo zaklíněné za sekačkou ve sklepě vyhrává vždycky. Přestávka není konec. Po dvou týdnech bez jízdy neztratíte prakticky nic a vracet se s nižšími ambicemi je lepší než se vůbec nevrátit.

Na co si dát pozor

  • Příliš dlouhá první vyjížďka. Nadšení vydrží tam, únava se vrací v pondělí. Kratší a častěji funguje líp než jednou za měsíc padesát kilometrů.
  • Sedlo nastavené jednou a navždy. Po prvních jízdách se posed usadí a stojí za to se k nastavení vrátit.
  • Šetření na přilbě, světlech a zámku. Vybavení, které vás chrání, se nekupuje z toho, co zbylo v rozpočtu.
  • Světla jen na podzim. Vyjížďka se protáhne, přijde bouřka nebo vede cesta lesem. Světlo patří do brašny celý rok.
  • Sluchátka na obou uších. Přicházíte o zvuk, který vás v provozu varuje jako první.
  • Kolo z krabice bez seřízení. Než na něj sednete, patří k mechanikovi.

Alkohol a kolo se nesnesou, protože cyklista je řidič se vším, co k tomu patří. A pokud vezete v batohu věci, které mohou při pádu tlačit do zad, radši je přendejte do brašny.

Čím začít tento víkend

Vytáhněte kolo, nechte ho zkontrolovat v servisu a nastavte si sedlo podle postupu výš. Pak si dejte hodinovou jízdu po cyklostezce, kterou znáte, a sledujte jedinou věc: kde vás co tlačí. Tenhle seznam je cennější než jakákoli tabulka tréninkových zón.

Druhý víkend přidejte deset minut a jeden kopec. Třetí víkend zkuste trasu, kterou neznáte. Komu tenhle start nebude stačit: člověku, který má konkrétní cíl v datu a kilometrech. Ten potřebuje plán, ne první vyjížďky. A komu se cyklistika nemusí sednout vůbec, je ten, koho baví pohyb jen ve skupině a v pevném čase. Kolo je z velké části samota a plánování.