Pravidla pro cyklisty jsou rozházená ve dvou předpisech a většina lidí z nich zná jen tu část o přilbě. Při kontrole u silnice se přitom nejčastěji řeší úplně jiné věci: chybějící odrazka, brzda, která nebrzdí, nebo světlo, které zhasne dřív, než dojedete domů. Následující přehled shrnuje, co po vás zákon chce, kudy smíte jet a co dělat, když se něco stane.
Cyklista je řidič, jen bez motoru
BESIP to formuluje bez okolků: cyklista je účastníkem silničního provozu jako řidič nemotorového vozidla. Platí pro něj stejný zákon o provozu na pozemních komunikacích jako pro auta. Jízda vpravo, dopravní značky, světelné signály, přednost v jízdě.
Z toho plyne většina překvapení, která lidi na kole potkávají. Alkohol se posuzuje stejně jako u motoristů. Na dálnici kolo nesmí. Za jízdy nemůžete vést psa na vodítku, druhé kolo ani ruční vozík a nesmíte pustit řídítka. Kolo je zároveň vozidlo, které musí splňovat technické podmínky. Silniční kontrola tedy může skončit u brzd a odrazek stejně jako u auta skončí u výbavy v kufru.
Co musí mít kolo, aby smělo na silnici
Povinnou výbavu jízdního kola, kterou podrobněji rozebírá průvodce vybavením na kolo, shrnuje BESIP takto:
- dvě na sobě nezávislé účinné brzdy s odstupňovatelným ovládáním brzdného účinku,
- zaslepené volné konce trubek řídítek,
- zakončení ovládacích páček brzd a konců řídítek s bezpečnými hranami,
- uzavřené matice nábojů kol,
- zadní odrazku červené barvy o ploše nejméně 2000 mm2,
- přední odrazku bílé barvy o stejné minimální ploše,
- oranžové odrazky na pedálech,
- oranžové odrazky na paprscích kol o ploše nejméně 2000 mm2.
Nejčastěji chybí odrazky v paprscích a na pedálech. Sundají se při první výměně plášťů nebo pedálů a nikdo si je nenamontuje zpět. Zaslepení konců řídítek je druhá klasika, hlavně po zkrácení řídítek doma na dílně.
Zvonek v povinné výbavě podle BESIP není. Cyklistické desatero ho ale doporučuje spolu se světly a reflexními prvky, a na smíšené stezce s chodci je z něj nejužitečnější věc na celém kole. Účinné brzdy jsou formulace, která svádí k podceňování. U mechanických kotoučovek a ráfkových brzd rozhoduje stav špalků a lanek, u hydrauliky vzduch v systému. Výměnu špalků nebo destiček zvládne trpělivý člověk doma, odvzdušnění hydrauliky a jakýkoli zásah do brzdového vedení patří do servisu.
Světla se netýkají jen noci
Za snížené viditelnosti musí mít kolo podle BESIP rozsvícený světlomet svítící dopředu bílým světlem, zadní červenou svítilnu a zdroj elektrického proudu, který zajistí svícení nejméně 1,5 hodiny.
Snížená viditelnost neznamená jen tmu. Patří sem mlha, hustý déšť, sněžení, soumrak i svítání. Právě v těchhle chvílích lidé nejčastěji jedou bez světel, protože ráno vyjížděli za jasného počasí.
Ta 1,5 hodiny je minimum, ne cíl. Nabíjecí světla dodržují udávanou dobu svícení v nejsilnějším režimu jen s novou baterií a v teple. V mrazu kapacita klesá a světlo, které v létě vydrželo dvě hodiny, v listopadu zhasne po padesáti minutách.
Blikací režim zadního světla je vidět líp, ale ztěžuje odhad vzdálenosti. Kdo jezdí za tmy mimo obec, udělá lépe se dvěma zadními světly, jedním svítícím trvale a jedním blikajícím.
Přilba je povinná do osmnácti
Zákon o silničním provozu ukládá osobě mladší 18 let, která jede na kole nebo je na něm přepravovaná, použít ochrannou přilbu schváleného typu a mít ji nasazenou a řádně připevněnou na hlavě. BESIP totéž shrnuje v cyklistickém desateru: pro dospělé je přilba doporučená, pro děti do osmnácti let povinná vždy.
Povinnost se vztahuje i na dítě vezené v sedačce nebo ve vozíku, rodiče na to zapomínají hlavně u nejmenších, kteří v sedačce prospí celou cestu.
Evropská norma pro cyklistické přilby nese označení EN 1078. Přilba bez tohoto značení nebo s prošlou skořepinou je spíš čepice s řemínkem.
Posazení rozhoduje víc než cena. Přilba má sedět vodorovně, zhruba dva prsty nad obočím, popruhy se mají sbíhat do písmene V pod ušním lalůčkem a pod bradou má zbýt místo na jeden prst. Špatně posazená přilba se při pádu sesune dozadu a odkryje čelo.
Po tvrdém pádu jde přilba do koše i tehdy, když navenek vypadá dobře. Polystyren uvnitř se deformuje jednou a nevrátí se zpátky. Nákup použité přilby z bazaru má stejný problém: nevíte, co zažila.
Kudy se smí jet
Cyklista jede při pravém okraji vozovky. Po pravé krajnici smí jet tehdy, když tím neohrožuje ani neomezuje chodce. Na vozovce se jede jednotlivě za sebou.
Stezku pro cyklisty nebo jízdní pruh pro cyklisty musíte použít, pokud jsou zřízené. Výjimku popisuje BESIP jasně: cyklista je nemusí použít v případě, kdy by tím mohla být ohrožena bezpečnost nebo plynulost provozu. Typicky když je stezka zaplněná chodci, zatarasená stavbou nebo v tak špatném stavu, že by jízda po ní byla nebezpečnější než po silnici.
Chodník je pro chodce. Cyklisté na něj podle BESIP nepatří, a to ani v kroku, ani na kus cesty k přechodu. Jediná výjimka platí pro dětské cyklisty do deseti let.
Ve městech přibývají další prvky, které se pletou. Vyhrazený jízdní pruh pro cyklisty je oddělený plnou nebo přerušovanou čarou a je pro cyklisty. Piktogramový koridor je jen namalovaný symbol kola na vozovce, kterou sdílíte s auty, a žádný vlastní pruh nevytváří.
Cykloobousměrka umožňuje projet jednosměrku v protisměru, ale platí jen tam, kde ji dovoluje dodatková tabulka pod značkou zákazu vjezdu.
Pozor na rozdíl mezi cyklostezkou a smíšenou stezkou pro chodce a cyklisty. Na té druhé má cyklista povinnost chodce neohrozit, takže rychlost musí jít dolů na úroveň, ze které se dá zastavit před dítětem, které se otočí do protisměru.
Jízda vedle sebe se v Česku nesmí
Otázka, která na výletech spolehlivě rozdělí partu. Odpověď BESIP je jednoznačná: jízda vedle sebe je zakázaná, cyklisté jedou jednotlivě za sebou.
V praxi to znamená, že si povídáte přes rameno, ne bok po boku. Na úzkých silnicích druhé a třetí třídy je to i tak rozumnější, protože zástup zabere kratší úsek a auto ho předjede na jeden zátah. Na skupině se hlídají ještě dvě věci. Rozestup, který stačí na reakci, když první jezdec objede výmol. A hlas nebo ruka na každou překážku, protože ten vzadu na silnici nevidí.
Kolik místa vám musí dát auto
Odstup při předjíždění cyklisty patří k pravidlům, o kterých se nejvíc diskutuje. BESIP ho popisuje takto: pokud to prostor dovolí, je vždy lepší předjíždět cyklistu ve vzdálenosti 1,5 metru. V místech, kde je nejvyšší dovolená rychlost 30 kilometrů v hodině, postačuje boční vzdálenost jednoho metru.
Vzdálenost se přitom neměří od kraje auta ke kolu. BESIP upřesňuje, že se měří od nejširšího bodu cyklisty, tedy od řídítek, a u auta od zrcátka. Cyklista si z toho může vzít praktický závěr. Jízda přilepená k obrubníku nebo k zaparkovaným autům svádí řidiče k tomu, aby se protáhli těsně kolem. Jízda kousek od kraje, zhruba tam, kde končí odvodňovací proužek, dává řidiči čitelnější signál, že potřebujete místo, a vám prostor uhnout před otevřenými dveřmi.
V úzkém místě bez rozhledu se vyplatí zpomalit a nechat kolonu projet, když se objeví bezpečné místo. Za nedodržení odstupu hrozí řidiči pokuta, ale to je slabá útěcha v příkopu.
Ruka místo blinkru
Kolo nemá směrovku, takže jediný signál, který okolí dostane, je vaše paže. Vzpažená nebo upažená ruka do strany, kam chcete jet, a dost dlouho na to, aby ji řidič za vámi stihl zaznamenat. Mávnutí půl vteřiny před strhnutím řídítek nepomůže nikomu.
Odbočení vlevo je nejnáročnější manévr, který cyklista v provozu dělá. Pořadí kroků je pokaždé stejné: ohlédnout se dozadu, ukázat rukou, počkat na potvrzení, že vás auto vidí nebo zpomaluje, a teprve pak se zařadit doleva.
Kdo si na to netroufá, může odbočit takzvaně nadvakrát. Přejedete křižovatku rovně, u protějšího kraje zastavíte, otočíte kolo do nového směru a pokračujete, až budete mít volno. Trvá to o pár vteřin déle a nevyžaduje to křížení jízdního pruhu.
Ohlédnutí je dovednost, kterou se vyplatí trénovat na prázdné cestě. Většina lidí při otočení hlavy strhne řídítka do stejné strany. Pomůže lehce spustit ruku na té straně, přes kterou se díváte, a nechat druhou ruku pevnou.
Brzdění, které neskončí smykem
Většinu brzdné síly dodává přední brzda, protože se při zpomalení přenese váha dopředu. Zadní kolo se v té chvíli odlehčí a při silném stisku začne klouzat, kdo se přední brzdy bojí a brzdí jen zadní, prodlouží brzdnou dráhu o metry.
Postup je jednoduchý. Obě brzdy současně, tělo dozadu za sedlo, ruce natažené. Na mokru a na šotolině se síla dávkuje po částech, ne najednou.
Ráfkové brzdy mají v dešti prodlevu, než kotouček setře vodu z ráfku. První stisk tedy nezpomalí skoro nic. Kotoučové brzdy tímhle netrpí, ale v dlouhém sjezdu se zahřejí a při přehřátí ztratí účinek. Na dlouhých klesáních se proto brzdí přerušovaně a s předstihem, ne trvalým přidržováním páky.
Nové destičky a nový kotouč potřebují zajet. Prvních pár desítek brzdění má menší účinek, než na jaký jste zvyklí, a to je přesně ta doba, kdy člověk poprvé vyjede do provozu.
Koleje, rošty a mokré listí
Tramvajová kolej sebere přední kolo během okamžiku. Přejíždí se co nejblíž pravému úhlu, ideálně s odlehčeným předkem. V dešti kolej klouže i při správném úhlu, takže se přes ni nebrzdí ani nešlape naplno.
Kanálové mříže s podélnými pruty jsou stejná past. Bílé vodorovné značení a čerstvý asfalt po opravě mají v dešti výrazně nižší přilnavost než okolní povrch, což se pozná až v zatáčce.
Podzim přidá listí, které nasákne vodou a chová se jako mýdlo, a ráno teplotu kolem nuly, kdy na mostech a v údolích drží námraza dlouho po tom, co jinde roztála.
Řešení je pokaždé stejné: zpomalit dřív, projet zatáčku bez brzdění a nešlapat naplno do plné síly, dokud kolo nestojí rovně.
Alkohol na kole má nulovou toleranci
Tady není co vykládat. BESIP odpovídá stručně, že v Česku platí nulová tolerance alkoholu za volantem i v sedle bicyklu, a policejní materiály posuzují cyklistu stejně jako řidiče motorového vozidla.
Nulová tolerance znamená, že se neřeší, jestli jste po jednom pivu jeli bezpečně. Řeší se výsledek zkoušky.
Nepříjemný dopad je i finanční. Když se pod vlivem stane nehoda, pojišťovna může krátit nebo odmítnout plnění z pojištění odpovědnosti, které by jinak zaplatilo škodu druhé straně.
Telefon v ruce a sluchátka v uších
Řidič nesmí při jízdě držet v ruce telefonní přístroj ani jiné hovorové nebo záznamové zařízení. Cyklista je řidič nemotorového vozidla, takže se ho tenhle zákaz týká také. Navigace v držáku na řídítkách je v pořádku, telefon v ruce při čtení zprávy není.
Sluchátka zákon jmenovitě neřeší. Cyklistické desatero BESIP ale radí vyvarovat se poslechu hlasité hudby, telefonování a psaní zpráv za jízdy, protože ubírají soustředění.
Praktický kompromis, který používá dost lidí dojíždějících do práce: jedno ucho volné, hlasitost tak nízko, aby bylo slyšet auto zezadu a zvonek jiného cyklisty. Kostní vedení zvuku problém řeší jen zčásti, protože hlasitá hudba přehluší okolí i mimo ušní kanál.
Děti na kole a co s nimi smíte
Dítě mladší deseti let smí na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci jet na vlastním dětském kole jen pod dohledem osoby starší patnácti let. Na chodníku, na stezce pro cyklisty a v obytné, pěší a cyklistické zóně tahle podmínka neplatí.
Na jednomístném kole se nesmí jezdit ve dvou. Je-li kolo vybavené pomocnou sedačkou pro dopravu dítěte a pevnými opěrkami nohou, smí osoba starší patnácti let vézt osobu mladší sedmi let.
Vozík za kolo má vlastní pravidlo. Osoba starší osmnácti let v něm smí vézt nejvýše dvě děti mladší deseti let, pokud vozík splňuje technické podmínky.
Praktická poznámka k volbě mezi sedačkou a vozíkem. Sedačka zvedne těžiště a při zastavení musíte kolo udržet i s dítětem, takže nástup a výstup dělá potíže lidem s kratšíma nohama. Vozík je stabilnější a dítě v něm může spát, zato je široký a v úzkých místech a při odbočování se na něj musí myslet. Ve vlaku a v úzkých vstupech na stezky s ním narazíte.
Vidět a být viděn
Reflexní prvky fungují jinak než světla. Odrážejí světlo reflektorů, takže jsou vidět přesně tam, odkud vás auto může ohrozit. Nejvíc pomáhají na pohyblivých částech těla, tedy na kotnících a na patách bot, protože pohyb nahoru a dolů oko řidiče zachytí dřív než statickou plochu.
Světlá bunda sama o sobě nestačí, i když oblečení s reflexními prvky práci odvede. Za soumraku a v dešti splyne světlá látka s mokrým asfaltem stejně dobře jako tmavá. Druhá polovina viditelnosti je pozice na vozovce. Nepodjíždějte odbočující nákladní auta a autobusy a neobjíždějte je zleva. Kabina má vpravo mrtvý úhel, ve kterém cyklista jedoucí souběžně zmizí, a při odbočování zadní kola opíší menší oblouk než přední.
Na křižovatce se vyplatí hledat oční kontakt. Řidič, který se na vás podívá, obvykle zpomalí. Řidič, který se dívá skrz vás na protijedoucí auta, vám do cesty vjede.
Když dojde k nehodě
Zranění se ohlašuje na tísňovou linku. Univerzální číslo je 112, zdravotnická záchranná služba má 155, policie 158. Policii volejte vždy při zranění nebo usmrcení, při hmotné škodě přesahující zákonem stanovenou hranici a v každém případě, kdy se účastníci nedomluví na tom, kdo nehodu zavinil. Volání policie se hodí i tehdy, když druhá strana chce věc řešit hotovostí na místě, protože rozsah zranění se u pádu na kole často ukáže až druhý den.
Na místě dává smysl zajistit místo nehody proti dalšímu střetu, tedy odsunout kola z jízdního pruhu, pokud to zranění dovolí, a rozsvítit blikačku nebo použít výstražný trojúhelník od zúčastněného auta. Se zraněným se nehýbe, pokud mu nehrozí další bezprostřední nebezpečí. Přilbu na místě nesundávejte, když si nejste jistí, a řiďte se pokyny operátora tísňové linky.
Poskytnutí pomoci není dobrovolnost. Zavolání záchranky a setrvání na místě do příjezdu složek patří k povinnostem účastníka nehody. Zdravotní stránku první pomoci nechte na operátorovi, který vás povede po telefonu, a na záchranářích.
Fotky pomůžou. Postavení kol, stav vozovky, značky, poškození. Pojišťovna se na ně bude ptát a po týdnu už si přesnou polohu nikdo nevybaví.
Pojištění, o kterém cyklisté nevědí
Kolo nemá povinné ručení, takže škodu, kterou způsobíte druhému, platíte ze svého. Pokud kolem nesrazíte chodce nebo neškrábnete lak auta, obvykle to pokryje pojištění odpovědnosti za újmu v běžném občanském životě, které se sjednává samostatně nebo jako připojištění k pojistce domácnosti. Rozsah krytí se mezi pojistkami liší, takže se vyplatí ověřit si u své pojišťovny, jestli se vztahuje i na jízdu na kole.
Úrazové pojištění řeší vaše zranění. U cyklistiky se hlídá, jestli pojistka nevylučuje sportovní činnost, a hlavně jestli nevylučuje jízdu v terénu. Sjezdové disciplíny bývají vyloučené nebo za příplatek.
Kolo samotné se dá pojistit proti krádeži, obvykle v rámci pojistky domácnosti nebo jako samostatná pojistka. Podmínky bývají tvrdé: uzamčení k pevnému bodu, doklad o koupi, někdy fotografie výrobního čísla rámu. Číslo rámu si opište dřív, než ho budete potřebovat.
Na cestu do zahraničí ověřte, jestli cestovní pojištění kryje cyklistiku. Řada smluv počítá s turistikou, ale horské kolo v terénu řadí mezi rizikovější sporty.
Na co si dát pozor
- Snížená viditelnost není jen tma. Mlha, hustý déšť a soumrak spadají do stejné kategorie a světla musí svítit.
- Odrazky mizí při každém servisu. Po výměně plášťů, pedálů nebo řídítek zkontrolujte, jestli se všechny vrátily zpátky.
- Přilba po pádu je na výměnu. Vnitřek se pomačká i tam, kde skořepina vypadá netknutě.
- Nulová tolerance alkoholu platí i na cyklostezce. Vzdálenost od silnice na tom nic nemění.
- Chodník nespasí ani krátký úsek. Výjimku mají jen děti do deseti let.
- Světlo v mrazu vydrží kratší dobu. Údaj výrobce platí pro novou baterii v pokojové teplotě.
- Dětská přilba platí i pro dítě v sedačce. Povinnost se váže na věk, ne na to, kdo šlape.
Co projít před první vyjížďkou sezony
Začněte tím, co se dá zkontrolovat za pět minut u kola opřeného o zeď. Zabrzděte obě brzdy a zkuste kolo posunout dopředu a dozadu, kolo se nesmí hnout. Zatlačte palcem do plášťů a dofoukejte podle rozsahu natištěného na boku pláště. Projděte odrazky a rozsviťte obě světla. BESIP doporučuje ještě jednodušší test. Kolo zvednete zhruba deset centimetrů nad zem a pustíte. Drnčení nebo cinknutí prozradí uvolněný díl, který se pak hledá pohledem: upnutí předního a zadního kola, sedla a řídítek, stav řetězu a pedálů, praskliny nebo deformace rámu.
U nového kola BESIP radí nechat ho po zhruba sto kilometrech nebo po měsíci seřídit v servisu, protože lanka a paprsky si sednou. Pokud kolo stálo přes zimu venku nebo v nevytápěné kůlně, přidejte kontrolu lanek a řetězu. Zkorodované lanko brzdy praskne přesně ve chvíli, kdy ho potřebujete.
Do servisu patří všechno, co má v sobě olej nebo se točí uvnitř: hydraulické brzdy, vnitřek vidlice, ložiska středu, náboj s vnitřním řazením. U elektrokola k tomu přidejte kontrolu konektorů a baterie, kterou by měl mít v ruce servis, ne majitel.
Pravidla pro cyklisty se v detailech mění, hlavně u odstupů a značení. Než vyrazíte na delší trasu nebo posadíte dítě do sedačky, ověřte si aktuální znění u BESIP nebo v platném předpisu, ne v článku, který jste četli před třemi lety.
