Jak se obléct na kolo: vrstvení podle počasí a teploty

Na kole si vyrábíte vlastní vítr, při rychlosti kolem dvaceti kilometrů v hodině se z osmi stupňů stane pocitová trojka a promočené triko na zádech vás v prvním sjezdu prochladí spolehlivěji než mráz. Vrstvení tenhle rozpor řeší tím, že každý kus oblečení dostane jednu práci a dá se sundat. Jak se obléct na kolo je pak otázka dvou věcí: co dostane pot z kůže pryč a co zastaví vítr.

Proč jedna tlustá bunda nestačí

Chůze zahřívá pomalu a rovnoměrně.

Jízda na kole střídá dva stavy, které po sobě jdou během pár minut. V kopci šlapete naplno a potíte se. Ve sjezdu nešlapete vůbec a stojíte v proudu studeného vzduchu. Jedna teplá bunda umí obsloužit jen jeden z těch stavů.

Vrstvy dávají možnost ubírat za jízdy. Zip u krku, vyhrnuté rukávy, vesta stažená do kapsy dresu. Nastavíte se během minuty, aniž byste museli zastavovat a přebalovat batoh na krajnici.

Druhá věc, kterou vrstvení řeší, je pot. Bavlněné triko nasákne, zůstane mokré celou vyjížďku a při každém zastavení z vás tahá teplo. Tohle je nejčastější chyba lidí, kteří vyrážejí na kolo v tom, v čem jinak chodí ven.

A pravidlo, které funguje skoro vždy: v prvních pěti minutách vám má být lehce chladno. Kdo vyjíždí příjemně vyhřátý, do deseti minut se vaří.

Vrstva na kůži rozhoduje o zbytku

Spodní vrstva má jediný úkol, a to odvést vlhkost od těla dál od kůže. Když tohle nefunguje, nepomůže ani drahá bunda nad ní.

Syntetické funkční prádlo schne nejrychleji a stojí nejmíň. Slabinou je zápach, protože polyester si ho drží i po vyprání. Merino vlna páchne výrazně méně a hřeje i tehdy, když je vlhká, ale schne pomaleji a při jedné sezoně intenzivní jízdy se rychleji prodře v místech, kde tlačí popruh batohu. Směsi obou materiálů jsou kompromis, který dnes tvoří většinu nabídky.

Bavlnu na kolo nechte doma. Nasákne pot, přestane hřát a ve sjezdu z ní vznikne studený obklad na zádech. Střih spodní vrstvy má být těsnější, než na jaké je člověk zvyklý z běžného trika, volný kus látky se od kůže odlepí a vlhkost přestane putovat ven.

Dres a co s ním

Cyklistický dres má dvě věci, které běžnému tričku chybí. Zadní kapsy vezmou telefon, klíče, svačinu a lepení, takže odpadá batoh, který se propotí do zad. Delší zadní díl zakryje záda v předklonu, kde běžné triko vyleze nahoru a nechá bederní oblast na větru.

Dlouhý zip vpředu je funkce, kterou oceníte v kopci. Rozepnete ho na plnou délku a máte ventilaci, kterou se nedá u trika ničím nahradit.

Volnější střih ve stylu MTB dresu vyhovuje lidem, kterým je přiléhavé oblečení nepříjemné, a hodí se do terénu, kde se člověk na horském kole často hýbe dopředu a dozadu. Platíte za to větrem, který volnou látku nafukuje, a tím i vyšším odporem.

Střední vrstva: kdy ano a kdy je zbytečná

Střední vrstva hřeje tím, že zachytí vzduch. Tenká fleecová mikina, tepleji tkaný dres s dlouhým rukávem nebo vesta s izolační přední částí.

V Česku ji potřebujete zhruba od poloviny podzimu do jara a pak v horách i v létě, když vyjedete nad tisíc metrů a čeká vás dlouhý sjezd. Na běžnou letní vyjížďku po rovině je zbytečná a jen zabírá místo.

Vesta je nejpodceňovanější kus. Zahřeje trup, nechá ruce volné a smotaná se vejde do zadní kapsy dresu. Na jarní a podzimní vyjížďky, kdy se počasí mění po hodině, je to nejlepší poměr místa a užitku, jaký v šatníku najdete.

Bunda proti větru a dešti

Vrchní vrstva má zastavit vítr a vodu. Tady se dělá největší kompromis celého oblečení, protože voděodolnost a prodyšnost jdou vždycky proti sobě.

Větrovka váží pár desítek gramů, sbalí se do dlaně a zastaví vítr, který dělá v chladu největší škodu. Déšť ustojí pár minut, pak promokne. Na jarní a podzimní vyjížďky, kdy hrozí spíš přeháňka než liják, stačí.

Membránová bunda vodu zastaví déle. Cenou je horší odvětrání a pocit vlhka zevnitř, který v kopci vzniká i u těch nejlepších materiálů. Bez podpažních zipů a zad s ventilací se v ní zpotíte skoro stejně, jako kdybyste zmokli.

Pláštěnka nebo pončo je nejlevnější varianta a na pomalou jízdu do práce po rovině funguje překvapivě dobře. V rychlosti a ve větru se nafukuje a stává se nebezpečnou.

Cyklistický střih poznáte podle delších zad, prodloužených rukávů a toho, že bunda v předklonu neuškrtí ramena. Turistická bunda na kole vyhrne záda a v ramenou svazuje.

Ať sáhnete po čemkoli, vodoodpudivá úprava povrchu se praním sjíždí. Když voda na látce přestane perlit a začne se rozlévat, materiál pod ní se plní vodou a přestává odvádět pot. Impregnaci lze obnovit prostředkem na to určeným.

Kalhoty s vložkou a proč se pod ně nic nenosí

Cyklistická vložka je tvarovaná pěnová výstelka všitá do rozkroku kalhot. Zmenšuje tlak na sedací kosti a odvádí vlhkost pryč z míst, kde se dře kůže o sedlo, rozdíl proti obyčejným kraťasům poznáte už po hodině v sedle.

Pod kalhoty s vložkou se nenosí spodní prádlo. Stojí za tím dva praktické důvody. Šev trenýrek nebo kalhotek se dostane přesně mezi vložku a kůži, kde se při šlapání otírá a během delší jízdy dře do krve. Bavlněné prádlo nasákne pot, drží ho na kůži a zvyšuje riziko podráždění i drobných zánětů v místech, na která člověk běžně nevidí.

Vložka je stavěná tak, aby ležela přímo na kůži a vlhkost odváděla dál.

Z toho plyne i pravidlo o praní. Kalhoty s vložkou perte po každé delší jízdě, ne po třech. Zaschlý pot je hlavní příčina problémů, které lidé přisuzují sedlu.

Typy si vyberete podle délky jízdy a podle toho, co vám vadí. Krátké kalhoty s pasem drží dobře do zhruba dvou hodin, pak začne guma v pase tlačit v předklonu. Kalhoty s laclem tenhle problém nemají, protože je drží ramínka, ale komplikují zastávku na záchodě. Volné kraťasy s vnitřní vložkou vypadají civilně a hodí se do terénu i do města, kde se člověku nechce chodit v přiléhavém.

Do zimy existují dlouhé kalhoty s vložkou a zateplenou vnější stranou. Alternativou jsou návleky na nohy, které se natáhnou přes krátké kalhoty a v poledne se sundají.

Ruce, hlava a nohy

Ruce prochladnou první a poznáte to na brzdění. Zkřehlé prsty hůř dávkují sílu na páce, což už spadá do bezpečnosti. Letní rukavice bez prstů tlumí vibrace a chrání dlaně při pádu. Od zhruba deseti stupňů dolů se hodí celoprsté, do chladu pak zateplené, ideálně s větruodolnou vrchní stranou. Palčáky hřejí nejlíp, ale ovládání pák je s nimi horší.

Na hlavu pod helmu patří tenká čepice nebo šátek. Větrací otvory v helmě fungují i v prosinci a hlava chladne rychle. Čepice musí být tenká, jinak helma nesedne a její popruhy se nedají správně dotáhnout.

Krk zakryje nákrčník, který se dá vytáhnout přes ústa a nos, když teplota klesne pod nulu. Zabírá málo místa a rozdíl v pocitu chladu je velký.

Nohy potřebují ponožky, které nepijí. Bavlněné ponožky v botách promoknou od potu a v chladu z nich stydnou prsty. Do zimy a do deště pomůžou návleky na boty, které zastaví vítr a hrubší vodu.

Brýle odvedou na kole víc práce, než se čeká. Chrání oči před hmyzem, kamínky od kol jedoucích vpředu a před slzením ve větru, které v rychlosti výrazně zhoršuje viditelnost. Do šera a do lesa se hodí čirý nebo žlutý zorník, který nezhoršuje kontrast pod stromy.

Obuv, na které záleží víc, než se čeká

Boty na kolo řeší tvrdost podrážky. Měkká podrážka běžné tenisky se při šlapání prohýbá, síla se ztrácí a po hodině tlačí pedál do nártu.

Boty na platformové pedály vypadají civilně a mají tvrdší podrážku a hrubší vzorek, který se zakousne do hrotů na pedálu. Pro dojíždění, pro rodinné výlety a pro každého, kdo si chce nohu kdykoli sundat, je to rozumná volba.

Nášlapné boty mají v podrážce kovový kufřík, který zapadne do nášlapného pedálu. Noha pak drží ve stálé poloze, síla se přenáší celou otáčkou a v terénu vám noha nesklouzne z pedálu na kořenech. Cena za to je zvyk. První týdny počítejte s tím, že u semaforu zapomenete vycvaknout a spadnete v nulové rychlosti na bok. Stane se to skoro každému a bolí spíš pýcha.

Systémy se dělí na dva světy. Silniční kufry jsou velké, drží pevně a chodit se v nich prakticky nedá. Terénní systém se dvěma šrouby má kufr zapuštěný v podrážce, takže se v botách dá normálně chodit. Na dojíždění, do města a na cykloturistiku sáhněte po tom druhém.

Zapínání rozhoduje o tom, jak boty stárnou. Suché zipy se zaneseným blátem přestanou držet, otočný kolečkový systém se dá dotáhnout za jízdy a přesně, ale při pádu na kámen se dá ulomit a náhradní díl se shání hůř.

Zimní cyklobota je samostatná kategorie s vyšším nártem a membránou. Kdo jezdí přes zimu jen občas, vystačí s návleky přes běžné boty.

Léto neznamená míň oblečení

V horku se řeší opačný problém než v zimě. Tělo se chladí odparem potu a látka, která odpar zabrzdí, vás uvaří. Světlý, řídce tkaný dres proto v přímém slunci funguje líp než holá záda, protože přes něj vzduch prochází a zároveň drží slunce od kůže.

Nahá kůže na kole navíc dostane víc slunce, než člověk čeká. Ruce, krk a lýtka jsou tři hodiny v jednom úhlu k obloze a spálí se i pod mrakem. Opalovací krém patří na místa, která oblečení nezakryje, a po zpocení se musí obnovit.

Rukavice i v létě dávají smysl. Dlaně se potí, kloužou po gripech a při pádu jde ruka k zemi jako první.

Co v horku vynechat: přiléhavou spodní vrstvu pod dres. Nad zhruba pětadvaceti stupni už jen přidává vrstvu, kterou vzduch musí projít.

A pozor na kombinaci horko plus déšť, letní bouřka srazí teplotu o deset stupňů během pár minut a mokrý dres v tom nechá člověka rychle prochladnout. Větrovka v kapse tenhle scénář vyřeší, i když ji za celé léto použijete třikrát.

Podle teploty, ne podle kalendáře

Následující rozsahy berte jako orientaci, ne jako předpis. Každý mrzne jinak, jezdí jinak rychle a jinak snáší vítr. Kdo jede pomalu do práce, potřebuje o vrstvu víc než ten, kdo šlape naplno.

Vítr posouvá celou tabulku o jeden řádek dolů. Za protivětru na otevřeném poli je pocitová teplota výrazně nižší než údaj na teploměru.

Kopce ji naopak posouvají nahoru. Na trase s dlouhým stoupáním se oblečte na sjezd a v kopci si odepněte, co jde. Opačné pořadí končí propocenou vrstvou, ve které pak stydnete dvacet minut z kopce dolů.

Jaro a podzim jsou nejtěžší období. Ráno mrzne, v poledne je patnáct a odpoledne prší. Vesta a lehká větrovka v kapse dresu pokryjí většinu z toho, co vás potká.

Do práce v tom, v čem chcete přijít

Kdo dojíždí, řeší jinou rovnici. Celý výběr oblečení se točí kolem toho, aby člověk dorazil v takovém stavu, ve kterém se dá jít mezi lidi.

Rozhoduje délka cesty. Do zhruba dvaceti minut po rovině se dá jet v civilu, když si člověk hlídá tempo a nechá si rezervu na vydýchání. Nad tuhle hranici nebo do kopce se převlékání vyplatí, protože propocená košile do konce dne neuschne.

Kalhoty jsou nejčastější škoda. Pravá nohavice se maže o převodník a řetěz, což vyřeší pásek na nohavici nebo ohrnutí. Volná látka se navíc dokáže namotat do řetězu a takový zásek končí pádem.

V dešti dělá rozdíl mezi mokrým a suchým příjezdem hlavně blatník a brašna na nosiči místo batohu, tedy výbava, kterou má trekové kolo rovnou z výroby. Batoh vypotí záda i za mírného počasí, a to přesně tam, kde by měla látka odvětrávat.

Boty si nechte v práci a jezděte v čemkoli s pevnější podrážkou. Ušetříte místo v tašce a nebudete celý den chodit v botách, které ráno zmokly. Praktická drobnost, na kterou lidé přijdou až po měsíci: náhradní tričko a ponožky nechte trvale v šuplíku v práci. Ráno se na ně zapomíná nejčastěji.

Děti se oblékají jinak

Dítě na kole vyrábí míň tepla než dospělý, sedí na sedačce nebo ve vozíku bez pohybu a prochladne dřív, než dá vědět. Pro dítě, které nešlape, počítejte s vrstvou navíc oproti tomu, co má na sobě rodič.

Vrstvy fungují stejně jako u dospělých, jen s ohledem na to, že si dítě nedokáže samo říct o rozepnutí. Kontrolujte ruce a krk, ne tváře, které mohou být studené i u vyhřátého dítěte.

Nákupní kompromis: dětské oblečení se přerůstá stejně rychle jako dětské kolo, takže nemá smysl kupovat drahé membrány. Funkční spodní vrstva, tenká fleecová mikina a nepromokavá bunda o číslo větší pokryjí dvě sezony.

Reflexní prvky na dětském oblečení mají větší význam než na dospělém, protože dítě je nižší a v provozu se hůř odhaduje. Pásek na kotníku a na batohu vidí řidič dřív než potisk na zádech.

Za šera, v dešti a v mlze

Reflexní prvky a světla patří k bezpečnosti na stejné úrovni jako funkční brzdy. Ministerstvo dopravy k tomu uvádí, že cyklista musí mít za snížené viditelnosti rozsvícený světlomet s bílým světlem vpředu a zadní svítilnu s červeným světlem, případně přerušovaným červeným světlem. Do snížené viditelnosti přitom spadá i soumrak, hustý déšť, mlha a sněžení, ne pouze tma.

Kde reflexní prvky umístit, rozhoduje víc než jejich množství. Nejvíc je vidět to, co se hýbe, tedy kotníky, boty a nohy nad koleny. Pohyblivý bod řidič rozpozná jako člověka na kole dřív než statickou plochu na zádech. Batoh nebo brašna na zádech přitom snadno zakryje reflexní pruh na bundě, se kterým jste počítali.

Fluorescenční barvy fungují za denního světla a za šera, protože přeměňují ultrafialovou složku denního světla na viditelnou. Ve tmě, kde svítí jen reflektory aut, přestávají pracovat a zbývají už jen odrazky a reflexní materiály. Reflexní materiál naopak potřebuje světlo, které se od něj odrazí. Pro celý den se hodí kombinace obojího.

Světlá bunda za šera pomůže, ale nenahradí ani odrazky, ani světla. BESIP uvádí, že jízdní kolo musí být vybaveno přední bílou a zadní červenou odrazkou o ploše nejméně 2000 mm², odrazkami na pedálech a odrazkami v paprscích kol, a to bez ohledu na denní dobu. V dešti se přidává další problém. Mokré sklo brýlí a stříkající voda z předního kola vám seberou přehled. Blatník řeší víc než jakákoli vrstva oblečení, protože sprška z kola promáčí záda i tehdy, kdy bunda vodu drží.

Po nehodě se zraněním volejte tísňovou linku 112.

Velikost, střih a vychytávky, které nefungují

Cyklistické oblečení sedí jinak než běžné. Prodavač vás bude zkoušet ve stoje a to je málo. Rukáv, který ve stoje sedí, se v předklonu vytáhne o pět centimetrů nahoru a začne táhnout přes rameno.

Vyzkoušejte to ještě v obchodě. Předkloňte se do polohy, ve které na kole sedíte, sáhněte dopředu jako na řídítka a natáhněte se dozadu do kapes. Když vás při tom někde škrtí nebo když vyleze zadní díl a odhalí bedra, velikost nebo střih nesedí.

Dámské a pánské střihy se skutečně liší, hlavně v ramenou, v délce trupu a v tvaru vložky. U vložky za tím stojí odlišné rozložení tlaku na sedle. Vyzkoušet oboje se vyplatí.

Co obvykle zklame: nafukovací a přehnaně gelové vložky, které pod sebou v teple vytvoří skleník. Bundy „prodyšné a zároveň nepromokavé“ bez jediného ventilačního otvoru. A oblečení koupené jen podle vzhledu, které pak visí ve skříni, protože v předklonu tlačí.

Praní, sušení a jak dlouho to vydrží

Funkční prádlo a dresy perte na nízkou teplotu, bez aviváže. Aviváž zalepí vlákna a materiál přestane odvádět vlhkost. Přijdete přesně o tu vlastnost, kvůli které jste ho kupovali.

Membránové bundy se prát mají, ale prostředkem na membrány, ne běžným pracím práškem. Špinavá membrána odvětrává hůř než čistá. Kalhoty s vložkou nedávejte do sušičky ani na topení. Pěna vložky teplem tvrdne a její tlumení klesne. Sušte je volně a naruby.

Životnost je věc, kterou vám v obchodě nikdo neřekne. Vložka v často používaných kalhotách se sedne obvykle po dvou až třech sezonách pravidelné jízdy, i když látka vypadá dobře. Zip a švy v rozkroku odejdou dřív než zbytek. Reflexní potisky se praním matní a po několika desítkách cyklů odrážejí výrazně méně, takže se na starou bundu nespoléhejte tak jako na novou.

Na co si dát pozor

• Oblečení podle rána, ne podle celého dne. Předpověď na dobu návratu je důležitější než teplota při vyjetí.
• Batoh přes reflexní prvky. Popruhy a záda batohu zakryjí právě ta místa, na kterých má bunda reflexní pruh.
• Spodní prádlo pod kalhoty s vložkou. Švy dřou a bavlna drží pot na kůži.
• Bavlna jako spodní vrstva. Nasákne, přestane hřát a ve sjezdu chladí.
• Aviváž a sušička. Ničí funkční materiály rychleji než samotné nošení.
• Čepice pod helmou, která je moc silná. Helma pak nesedí a její popruhy se nedají správně nastavit.
• Nášlapné boty poprvé v provozu. První jízdu udělejte tam, kde nemusíte řešit auta.

Čím začít, když nemáte nic

Kupte v tomhle pořadí: kalhoty s vložkou, funkční spodní vrstvu, lehkou větrovku, rukavice. Tyhle čtyři věci pokryjí většinu jízdy v Česku od jara do podzimu a stojí dohromady méně než jedna zimní bunda.

Zbytek pořizujte podle toho, co vám opravdu vadilo. Kdo mrzne do rukou, koupí lepší rukavice dřív než druhý dres. Kdo se v kopci vaří, potřebuje bundu s ventilací, ne teplejší.

Vrstvení se nehodí každému. Kdo jede do práce sedm minut po rovině, se převlékáním jen zdrží a vystačí si s běžným oblečením a městským kolem, které má blatníky a světla z výroby. Vrstvy začnou dávat smysl od zhruba půlhodiny v sedle nebo tam, kde se v trase střídají kopce se sjezdy.

A jednu věc si ověřte hned na první vyjížďce v novém: jestli se vám na kole dá bunda sundat a schovat, aniž byste museli sesedat. Kus oblečení, který nemáte kam dát, si podruhé nevezmete.