Většina zkažených výletů na kole má stejnou příčinu. Trasa byla postavená podle toho, co zvládne nejsilnější člen party, a povrch se odhadoval z barvy čáry v mapě. Cykloturistika přitom funguje opačně: den se plánuje podle nejslabšího jezdce a podle toho, co je pod koly, ne podle počtu kilometrů.

Nejdřív lidi, potom mapa

Než otevřete mapu, odpovězte si na čtyři věci. Kdo jede a jakou má zkušenost. Kolik hodin má den skutečně trvat, tedy včetně obědů a fotek. Na jakých kolech se pojede. A co se stane, když bude v půlce pršet.

Poslední otázka rozhoduje o tvaru trasy. Okruh z jednoho místa je pohodlný na parkování, ale při únavě nebo dešti se z něj nedá vystoupit. Trasa mezi dvěma nádražími se dá zkrátit v každé stanici, kde vlak zastavuje. Skupinu vždycky brzdí ten, kdo má nejmenší zkušenost. Dítě, návštěva bez kondice, člověk na těžkém městském kole. Když se to nezohlední při plánování, řeší se to v půlce trasy hádkou.

Zvlášť pozor na míchání běžných kol a elektrokol v jedné partě. Rozdíl se neprojeví na rovině, ale v každém kopci, a po dvou hodinách je skupina rozdělená na dvě.

Kolik kilometrů si naplánovat

Rekreační jezdec na trekovém nebo krosovém kole udrží po zpevněných cestách zhruba 15 až 18 kilometrů v hodině včetně zastávek. V terénu a v kopcích klesne průměr klidně na polovinu.

Praktičtější než kilometry je čas v sedle. Rodina s menšími dětmi zvládne dvě až tři hodiny, poté zábava končí bez ohledu na to, kolik zbývá do cíle. Dospělá dvojice bez tréninku vydrží čtyři až pět hodin, ale druhý den to pozná.

Převýšení se podceňuje nejvíc. Sto kilometrů podél řeky a šedesát kilometrů přes kopce jsou dva různé dny. Hrubý odhad, který funguje: každých 100 metrů stoupání přidejte k odhadu času zhruba deset minut navíc a u trasy s převýšením nad 1000 metrů počítejte, že poslední hodina bude o vůli.

První společný výlet naplánujte kratší, než si troufáte. Skupina, která dojede s rezervou, chce jet příště znovu.

Značení cyklotras, které se dá číst

Garantem turistického značení včetně cyklotras je v České republice Klub českých turistů. Cyklistické značení má žlutý podklad, takže se od pěších značek pozná na první pohled, a existuje ve dvou podobách: silniční jako součást dopravního značení a terénní jako pásová značka se žlutými krajními pruhy.

Čísla tras nejsou náhodná a napoví o charakteru trasy dřív, než na ni vjedete:

  • jednomístná čísla patří evropským a národním dálkovým trasám delším než sto kilometrů, které protínají nejméně dva kraje,
  • dvoumístná čísla nesou národní trasy spojující významné regiony,
  • trojmístná čísla označují regionální trasy propojující kraje,
  • čtyřmístná čísla patří místním trasám.

Praktický dopad je jednoduchý. Trasa s nízkým číslem bývá lépe udržovaná, průběžně značená a častěji vedená po zpevněném povrchu. Čtyřmístné místní trasy se s klidem stočí na polňačku, která po dešti nejde projet.

Ve značení potkáte tři typy tabulí. Návěst před křižovatkou upozorní, že se trasa dělí. Směrová tabule uvádí cíl a vzdálenost v kilometrech. Směrovka ukazuje jen směr jízdy.

Rozdíl mezi cyklostezkou a cyklotrasou plete i zkušené jezdce. Cyklostezka je konkrétní kus infrastruktury vyhrazený pro kola. Cyklotrasa je značená trasa vedoucí odněkud někam, která může využívat cyklostezky, běžné silnice i polní cesty.

Číslo v mapě tedy nezaručuje asfalt.

Mapa v mobilu a mapa v kapse

Mapové aplikace v telefonu zvládnou naplánovat trasu za minutu a ukážou i profil převýšení. Slabina je stejná pořád: baterie a signál. Displej se zapnutou navigací a GPS sebere kapacitu telefonu za pár hodin, v mrazu rychleji.

Řešením je stažená offline mapa, powerbanka v brašně a telefon v držáku, který drží i na kostkách. Pokud jedete jen podle telefonu, mějte trasu staženou předem, ne jen otevřenou v prohlížeči. Cyklopočítač s navigací má lepší výdrž a čitelnější displej na slunci, zato menší mapu a horší práci s vyhledáváním. Kdo jezdí delší trasy pravidelně, ocení ho víc než ten, kdo vyjede třikrát za sezonu.

Trasu si před výjezdem uložte do souboru a pošlete ji ostatním, kdo jedou s vámi. Když se skupina rozdělí nebo někomu zhasne telefon, má trasu v mobilu i další člověk. Stejný soubor se hodí i doma, protože podle něj vás v případě potíží někdo najde.

Papírová cyklomapa se hodí jako záloha a hlavně jako nástroj pro plánování, protože na velké ploše uvidíte souvislosti, které se na displeji ztratí. Do brašny se vejde a nevybije se.

Plánovač trasy má jednu zrádnost, automatické trasování rádo pošle cyklistu po nejkratší cestě, která může vést po frekventované silnici první třídy nebo po zarostlé pěšině. Trasu si po vygenerování projděte a hlídejte, kudy vede v okolí měst a přes řeky, protože mosty a podjezdy bývají místo, kde se to zlomí.

Povrch rozhoduje víc než délka

Před výjezdem se vyplatí odhadnout, kolik trasy je asfalt, kolik zpevněná cesta a kolik terén. Satelitní snímek a fotky z ulic pomůžou u míst, kde si nejste jistí.

Šířka plášťů rozhoduje o tom, kde končí zábava. Úzké silniční pláště na šotolině kloužou a mají větší sklon k defektu, široké pláště v terénu drží, ale na asfaltu ubírají rychlost.

Po vydatném dešti se lesní a polní cesty mění na bahno, které se lepí na rám i na brzdy. Trasa vedená po hrázích rybníků nebo přes louky bývá po dešti neprůjezdná i tehdy, když v mapě vypadá stejně jako minule.

Podél řek se jezdí nejlépe, protože voda si vybírá nejmenší sklon. Za to platíte tím, že to bývají nejfrekventovanější trasy s bruslaři, chodci a rodinami. V červenci na hlavních tazích jede člověk v koloně.

Vlak jako prodloužená ruka výletu

Kombinace kola a vlaku umožní jet jednosměrnou trasu, což je pro cykloturistiku nejlepší formát. Vyjedete na jednom nádraží, dojedete na jiné a nemusíte se vracet.

Podmínky přepravy kol se liší podle dopravce, typu vlaku a sezony, u dálkových spojů bývá počet míst pro kola omezený a na oblíbených trasách se v létě vyprodá dopředu. Ověřte si podmínky konkrétního spoje předem u dopravce, ne podle toho, jak to fungovalo loni. Praktické zkušenosti, které v jízdním řádu nenajdete. Vůz pro kola bývá na jednom konci soupravy a nástup trvá déle, než se čeká, takže nastupte s rezervou. V zastávkách s nízkým nástupištěm se kolo s brašnami zvedá do schodů, což s naloženým strojem není maličkost. A poslední odpolední spoje z hor bývají v neděli plné.

Skládací kolo tenhle problém obchází, protože se ve složeném stavu vozí jako zavazadlo. Na celodenní výlet je ale nepohodlné a v terénu se chová nervózně.

Voda a jídlo na trase

Dvě lahve na rámu jsou minimum pro letní den. V horku se počítá s tím, že se doplňuje průběžně, ne až v cíli.

Zdroje vody v Česku jsou spolehlivější, než se zdá. Hřbitovy mají obvykle pitnou vodu u vchodu, stejně tak koupaliště, kempy a část obecních úřadů. Studánky značené v mapách nemusí být zdravotně nezávadné, takže se na ně nespoléhejte jako na jediný zdroj.

Hospody a obchody na trase mají v menších obcích otevírací dobu, která končí brzy odpoledne, a v neděli často zavřeno. Trasa přes Vysočinu nebo Šumavu se dá projet celý den bez otevřeného obchodu, což se plánuje předem.

Do brašny patří něco, co vydrží teplo a nerozteče se. Sušené ovoce, oříšky, tyčinka na zapadlé kilometry. Velké jídlo uprostřed trasy zpomalí druhou polovinu, takže menší porce častěji fungují líp.

Co si naložit a kam

Na jednodenní výlet stačí sedlová brašna a jedna větší na nosič nebo na řídítka. Batoh na zádech je nejhorší volba, protože zvýší pocení, zatíží ruce a při pádu se za ním nedá vytočit.

Do nářadí, které se vozí s sebou, patří multiklíč s imbusy a šroubováky, sada na lepení nebo náhradní duše, montpáky a pumpička nebo bombička. Sudý počet duší nikdo nepočítá, ale dvě defekty za den nejsou nic výjimečného, hlavně na strništi a po sekání příkopů.

Spojovací článek na řetěz a kousek drátu váží skoro nic a zachrání den, kdy řetěz praskne dvacet kilometrů od nejbližší zastávky. Náhradní patka přehazovačky se vyplatí u kol, u kterých není běžně k sehnání, protože bez ní je kolo po pádu nepojízdné.

Do oblečení počítejte s vrstvou navíc, i když předpověď vypadá dobře. Návlek na ruce, tenká větrovka a náhradní ponožky zaberou minimum místa. Hotovost v malé částce má smysl v obcích, kde hospoda kartu nebere.

Defekt uprostřed pole

Oprava defektu je jediná porucha, kterou musí umět zvládnout každý, kdo jede dál než na dohled od auta. Sundat kolo, vyndat duši, najít, co ji propíchlo, projet plášť prstem po vnitřní straně a teprve pak nasadit novou duši.

Krok, který se vynechává a mstí se: když se propíchnutý předmět nenajde, další duše vydrží tři kilometry. Trn nebo drátek ze sjetého plášťového ocelového lanka zůstane v plášti a propíchne i novou duši.

U bezdušových plášťů řeší malé díry tekutina uvnitř sama, větší se lepí knotem. I s bezdušovými plášti se ale vozí jedna duše, protože když se plášť roztrhne příliš, tekutina ani knot nepomůžou.

Utržené lanko brzdy, zaseknutá přehazovačka nebo osmička na kole se dají provizorně doladit na trase. Hydraulika, prasklý rám a poškozený karbon patří do servisu a na trase se z toho jede opatrně a pomalu, nebo vůbec.

Počasí, které se v Čechách mění rychle

Letní bouřky přicházejí odpoledne a na hřebenech se rozjedou dřív než v údolí. Sledujte srážkové radary a plánujte tak, aby exponovaná část trasy byla za vámi do brzkého odpoledne. Vítr je na kole horší než déšť. Protivítr sebere rychlost i náladu a mění odhad času o desítky minut. Když je předpověď jasná, naplánujte trasu tak, aby se s větrem jelo v druhé půlce dne, kdy jsou nohy unavené.

Vrstvení oblečení funguje na kole líp než jedna tlustá bunda. Nepromokavá bunda do brašny patří i v létě, protože sjezd v mokrém dresu vychladí tělo rychleji, než by člověk čekal.

Rukavice a čepice pod přilbu zaberou v brašně málo místa a v horách na jaře a na podzim rozhodnou o tom, jestli si sjezd užijete.

Bezpečnost, na kterou se na výletě zapomíná

Přilba patří na hlavu i na cyklostezce. Většina úrazů na kole nesouvisí s auty, ale s vlastním pádem.

Světla a reflexní prvky mějte s sebou vždy, i když plánujete být v cíli za světla. Výlet se protáhne, oprava defektu ubere půl hodiny a soumrak v září přichází dřív, než se zdá. Mobilní signál v českých údolích a v pohraničních lesích vypadává, než vyrazíte do řídce osídleného kraje, řekněte někomu trasu a přibližný čas návratu. Tísňová linka 112 funguje i v síti jiného operátora, pokud je vůbec nějaká dostupná.

Při nehodě se zraněním volejte 112 nebo zdravotnickou záchrannou službu na 155. V horském terénu je horská služba na čísle 1210.

Základní lékárnička do brašny je malá a lehká. Náplast, obvaz, dezinfekce, léky, které pravidelně berete. Zdravotní stránku nechte na profesionálech a raději zavolejte dřív než později.

Výlety s dětmi

Dítě má jiný metr na to, co je dobrý den. Tři hodiny v sedle a čtyři zastávky u vody jsou lepší výlet než padesát kilometrů s výhledem.

Trasu stavte kolem cíle, který dítě zajímá. Rozhledna, zřícenina, koupaliště, zvířata. Kilometry pak ubíhají samy, protože jedou k něčemu. Zvažte, jestli dítě pojede na vlastním kole, v sedačce, nebo ve vozíku. Vlastní kolo znamená kratší trasy a nutnost hlídat sílu na zpáteční cestu. Vozík je stabilnější, ale širší a v úzkých místech a při odbočování se na něj musí myslet.

Přilba je u dětí povinná ze zákona, u dospělých ne. Skupina, ve které mají přilbu všichni, ji dítěti nemusí vysvětlovat.

Jaký typ trasy komu sedne

Trasy podél řek mají minimální převýšení, hodně zpevněného povrchu a spoustu služeb po cestě. Hodí se rodinám, začátečníkům a na horké dny. Za to platíte provozem a tím, že po pár desítkách kilometrů se krajina moc nemění.

Okruhy z jednoho místa nevyžadují dopravu ani plánování návratu. Nevýhoda je, že se z nich nedá vystoupit dřív, a poslední třetina často vede po nejméně zajímavém úseku.

Přejezdy mezi dvěma nádražími jsou nejlepší formát pro celodenní výlet. Trasa se dá zkrátit i prodloužit podle sil a krajina se mění celý den.

Hřebenové trasy nabídnou výhledy za cenu výrazného stoupání na začátku a vystavení počasí. Nechte si je na dny s dobrou předpovědí a jasnými hlavami. Vícedenní jízdu se spaním po cestě zvládne i běžné trekové kolo s nosičem a brašnami. Pokud jedete s minimem věcí a v terénu, dostáváte se do území bikepackingu, kde se váha rozkládá do brašen připevněných přímo na rám a batoh zůstává doma.

Cyklodovolená na několik dní

Vícedenní jízda se od jednodenního výletu liší v jediné podstatné věci: musíte řešit, kde přespíte, a to dřív, než vyjedete.

Dvě základní varianty. Buď spíte každý večer jinde a vezete si věci s sebou, nebo si najdete jedno místo a jezdíte z něj okruhy. Druhá varianta je pohodlnější, protože se jede s prázdným kolem, ale opakují se výchozí kilometry a po třech dnech znáte okolí nazpaměť.

Denní porce na vícedenní jízdě je nižší, než si lidé plánují. Co ujedete jednou, neujedete pátý den v řadě. Únava se sčítá, sedací partie si stěžují a chuť vstávat klesá. Šedesát až osmdesát kilometrů denně po zpevněných cestách je pro rekreačního jezdce udržitelné tempo, v terénu výrazně méně.

Ubytování v turisticky vytížených oblastech si rezervujte předem, hlavně v červenci a srpnu. Zeptejte se, kam se dá zamknout kolo, protože ne každý penzion má uzamykatelnou místnost, a spaní s kolem v pokoji nebývá vítané.

Prádlo se na cestě nesuší tak rychle, jak by se hodilo. Dva dresy a dvoje kalhoty s vložkou vystačí na týden, když se každý večer vypere to, co se nosilo, a pověsí na okno. Bavlna na kolo nepatří, protože zůstane mokrá a odře kůži.

Na co si dát pozor

  • Automatický plánovač bez kontroly. Rád pošle kolo po silnici první třídy nebo po cestě, která v terénu neexistuje.
  • Podceněné převýšení. Šedesát kilometrů přes kopce dá zabrat víc než sto podél řeky.
  • Baterie v telefonu. Navigace se zapnutým displejem vydrží kratší dobu, než trvá výlet.
  • Neděle na venkově. Obchody i hospody bývají zavřené a nejbližší otevřený krám je patnáct kilometrů daleko.
  • Trasa podle nejsilnějšího. Skupina jede rychlostí toho nejpomalejšího, tak s tím počítejte hned při plánování.
  • Čtyřmístné číslo trasy po dešti. Místní trasy vedou po polních cestách, které se mění na bahno.

Jak si naplánovat první výlet

Vezměte mapu, najděte dvě nádraží vzdálená zhruba třicet kilometrů a mezi nimi trasu vedenou po cyklotrase s jednomístným nebo dvoumístným číslem. Zkontrolujte profil převýšení, vyhledejte na trase alespoň dvě obce s obchodem a stáhněte si offline mapu.

Přibalte dvě lahve, nepromokavou bundu, lepení s pumpičkou, multiklíč a nabitou powerbanku. Vyjeďte dopoledne, ať máte rezervu na zdržení.

Cykloturistika se nehodí každému hned. Kdo nejezdil roky, ať začne třicetikilometrovou trasou po rovině, ne stokilometrovým přejezdem hor, o kterém četl na internetu. Prvních pár výletů má za úkol jediné: vrátit se domů s chutí jet příště znovu.

Až tenhle formát sedne, přidávejte po jedné věci naráz. Delší trasu, nebo terén, nebo brašny. Všechno tři najednou je nejrychlejší způsob, jak si udělat z výletu pochod.