Bikepacking je vícedenní jízda, u které se všechno veze v brašnách připevněných přímo na rám, řídítka a sedlovku. Žádné nosiče, žádné boční brašny a hlavně žádný batoh na zádech. První výjezd většině lidí nezkazí nedostatek výbavy, ale to, že si nabalí příliš mnoho a pak zjistí, že se kolo v zatáčce chová jinak, než jsou zvyklí.

Čím se liší od cestování s brašnami

Klasická cykloturistika s brašnami stojí na nosičích a bočních brašnách. Unese hodně, jede se pohodlně po asfaltu a hodí se na dlouhé cesty s kompletním vybavením.

Bikepacking šel opačným směrem. Brašny se poutají popruhy přímo na rám, takže kolo zůstane užší, lehčí a projede tam, kde by boční brašny drhly o kameny a větve. Za to platíte menším objemem a horším přístupem k věcem, protože podsedlovou brašnu nerozbalíte při krátké zastávce.

Rozhodnutí mezi obojím je jednoduché.

Asfalt a hodně věcí znamenají nosič. Terén, polňačky a minimum věcí znamenají bikepackingové brašny. Kdo míchá obojí, obvykle skončí s rámovou brašnou a zadním nosičem, což funguje líp, než jak to vypadá.

Kolo, na kterém to půjde

Na první výjezd stačí kolo, které máte. Gravel a hardtail jsou nejčastější volba, protože mají místo na širší pláště a snesou horší povrch. Trekové kolo zvládne zpevněné cesty a má obvykle nosič, což celou věc zjednoduší.

Co skutečně rozhoduje, jsou tři věci. Prostor v rámu pro rámovou brašnu, protože malý rám s prudce klesající horní trubkou pojme málo. Prostor za sedlovkou, aby podsedlová brašna nedřela o zadní plášť při propružení. A dost lehký převod, protože naložené kolo jede do kopce úplně jinak než prázdné.

Široké pláště pomůžou dvakrát. Nesou větší zátěž při nižším tlaku a tlumí, což s naloženým kolem oceníte na rozbité cestě. Úzký silniční plášť s vysokým tlakem se pod nákladem chová nervózně a defekt přijde dřív.

Odpružená vidlice není podmínka a na zpevněných cestách spíš přidá váhu. V terénu naopak pomůže, jen počítejte s tím, že na ni brašnu neupevníte tak snadno jako na pevnou vidlici s úchyty.

Karbonová sedlovka a karbonová řídítka mají u brašen omezení, protože popruhy je stahují bodově. U karbonu si ověřte v návodu výrobce, jestli se na díl smí brašna upevnit a s jakou zátěží.

Brašny místo batohu

Základní trojice pokryje první výjezdy.

Podsedlová brašna se poutá pod sedlo a na sedlovku. Pobere spacák nebo oblečení, tedy věci lehké a objemné. Její slabina je kývání ze strany na stranu, které se s přibývající vahou zhoršuje.

Rámová brašna sedí v trojúhelníku rámu a je z celé sestavy nejlepší místo pro těžké věci. Je nízko a uprostřed kola, takže ovládání skoro nepokazí. Ubere ale prostor na lahve, což se v létě řeší lahví na vidlici nebo měkkou lahví do brašny.

Brašna na řídítka je válec upevněný před řídítky. Vejde se do ní spací výbava a lehké objemné kusy. Váha nahoře a daleko vpředu se na řízení projeví nejvíc, takže sem těžké věci nepatří.

K tomu se dají přidat malé brašničky na horní trubku nebo na představec pro věci, na které chcete sáhnout za jízdy. Telefon, svačina, lepení. Materiál brašen se liší v tom, jak se chová v dešti. Voděodolná tkanina se svařenými švy udrží spacák suchý i po hodině lijáku, běžná tkanina s vodoodpudivou úpravou po chvíli promokne v místě švů a popruhů. Levnější varianta se dá zachránit vodotěsným pytlem uvnitř brašny, což se hodí i u drahých brašen na věci, které musí zůstat suché za každou cenu.

Batoh na zádech je poslední možnost, ne první. Zvedne těžiště, zhorší pocení a při pádu se v něm člověk hůř otočí. Kdo potřebuje batoh, obvykle veze věci, které mohl nechat doma.

Jak rozložit váhu

Pravidlo, které funguje bez ohledu na typ kola: těžké a husté věci co nejníž a co nejblíž středu kola, lehké a objemné na okraje.

Do rámové brašny patří nářadí, jídlo, voda, powerbanka. Do podsedlové a řídítkové brašny spacák, oblečení, karimatka.

Rozložení mezi předek a zadek se hlídá taky, když je všechno vzadu, přední kolo se odlehčí a v prudkém stoupání začne nadskakovat nebo se zvedat. Když je většina váhy vpředu, řízení ztěžkne a kolo se v pomalé jízdě hůř drží v přímém směru.

Balení má i praktickou logiku. Co budete potřebovat na trase, musí být dostupné bez rozebrání celého kola. Pláštěnka na dně podsedlové brašny je klasická chyba, kterou objevíte při první bouřce. Všechno musí být pevně stažené. Brašna, která se hýbe, se za pár desítek kilometrů posune, začne drhnout o plášť a prodře se. Popruhy po prvních deseti kilometrech dotáhněte znovu, protože se náklad usadí.

Přetížené kolo se chová jinak

Tohle je část, kterou začátečníci podceňují nejvíc. Kolo s deseti kilogramy nákladu není totéž kolo, jen pomalejší.

V zatáčce reaguje pomaleji a chce větší poloměr. Náklon, na který jste zvyklí, přijde později a kolo se z něj hůř vrací. Do zatáčky se proto najíždí pomaleji a se srovnaným kolem, ne s brzděním v náklonu.

Brzdná dráha se prodlouží. Vyšší hmotnost znamená víc energie, kterou musí brzdy pohltit, a v dlouhém sjezdu se brzdy zahřejí dřív. Na klesání se brzdí s předstihem a přerušovaně, ne trvalým přidržováním páky. Na rychlém sjezdu se může objevit rozkmitání předku, kterému se říká shimmy. Kolo se začne samovolně třást ze strany na stranu. Obvykle za to může příliš mnoho váhy na řídítkách a volné popruhy. Když k tomu dojde, zpomalte, sevřete koleny horní trubku rámu a nesnažte se řídítka silou udržet.

Rozjezd do prudkého kopce ve stoje je s naloženým kolem nepříjemný, protože se kolo pod vámi rozhoupe. Lepší je zůstat sedět, zařadit lehčí převod a jet plynule.

A poslední věc, na kterou se zapomíná. Naložené kolo se opře jinak, snáz se překlopí a při zvedání do vlaku váží citelně víc. Stojánek to obvykle neudrží.

Co si vzít a co nechat doma

Seznam se dá rozdělit na čtyři skupiny.

Spaní. Spacák, karimatka, případně bivakovací pytel nebo lehký přístřešek. U spacáku hledejte teplotní údaj podle normy ISO 23537-1 a počítejte s tím, že komfortní teplota bývá vyšší, než na jakou lidé spoléhají. Karimatka se hodnotí podle izolační schopnosti, protože chlad ze země připraví o spánek dřív než chladný vzduch.

Oblečení. Jeden dres na jízdu, jedna vrstva na večer, nepromokavá bunda, rukavice a čepice pod přilbu, tedy vrstvení podle počasí osekané na minimum. Bavlna zůstane mokrá, takže na kolo nepatří. Náhradní ponožky jsou luxus, který za těch pár gramů stojí.

Technika. Multiklíč, montpáky, lepení, náhradní duše, pumpička, spojovací článek na řetěz, kousek drátu, stahovací pásky. Náhradní patka přehazovačky u kola, u kterého se špatně shání.

Provoz. Světla, powerbanka, nabíječky, lékárnička, doklady, hotovost, filtr nebo tablety na vodu, pokud jedete do řídce osídleného kraje.

Co doma zůstane skoro vždy: druhé boty, kniha, přebytečné oblečení pro případ a všechno, co jste minule nepoužili. Po prvním výjezdu si udělejte poznámku o věcech, kterých jste se ani nedotkli, a příště je vynechte.

Kde se v Česku dá přespat

Nejjednodušší a nejjistější varianta je kemp, penzion nebo turistická chata. U prvního výjezdu to má výhodu, že řešíte jen jízdu, ne noc. Spaní ve volné přírodě má v Česku pravidla, která se liší podle území. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR uvádí, že v národních parcích platí zákaz tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody. V chráněných krajinných oblastech je táboření a rozdělávání ohňů zakázané mimo zastavěná území obcí a mimo místa vyhrazená.

AOPK zároveň rozlišuje mezi tábořením a bivakováním. Táboření je pobyt na jednom místě s doprovodnými činnostmi, tedy stan nebo přístřešek, vaření, odpad. Bivakování je přenocování bez přístřešku a bez pobytových znaků, přičemž při nepříznivém počasí lze podle materiálu AOPK použít jednoduchý kryt, například celtu. Za porušení zákazu rozdělávání ohně se podle AOPK nepovažuje použití přenosných topných zařízení s regulací plamene, tedy typicky malého vařiče s plynovou kartuší.

Mimo zvláště chráněná území platí další pravidla pro lesy a pro soukromé pozemky a lišit se mohou i místní vyhlášky. Konkrétní místo si proto ověřte u správy daného území nebo u vlastníka pozemku, ne podle toho, co se píše v diskuzích.

Bez ohledu na právní stránku platí jedno pravidlo, které si nechte za rámeček. Přijet za tmy, odjet za rozbřesku, nic nezapálit a nenechat po sobě vůbec nic.

Voda a jídlo, když jedete dva dny

Voda je nejtěžší věc, kterou povezete. Litr váží kilogram, takže se nevozí zásoba na celý den, ale doplňuje se cestou.

Zdroje v Česku jsou hustší, než se zdá. Hřbitovy, kempy, koupaliště, obecní úřady, hospody. Naplánujte si trasu tak, aby na ní byly aspoň dva jisté zdroje, a v neděli počítejte s tím, že venkovský obchod bude zavřený.

Jídlo se řeší podle toho, jestli vaříte. Vařič a kartuše přidají váhu a objem, ale dají teplou večeři a ranní kávu. Bez vaření vystačíte s tím, co se dá koupit v obchodě a sníst studené, což na jednu noc bohatě stačí.

Do brašny patří rezerva na případ, že se obchod nedostaví. Tyčinka, oříšky, sušené ovoce. Ne proto, že hrozí hlad, ale protože prázdné nohy v půlce stoupání dělají z výletu utrpení.

Trasa, kterou s nákladem zvládnete

Denní porce se s nákladem snižuje výrazně. Kdo bez zátěže ujede sto kilometrů, ať u prvního bikepackingového výjezdu počítá se sedmdesáti, a v terénu ještě míň.

Převýšení bolí dvojnásob. Naložené kolo v každém stoupání připomíná, kolik toho vezete, a rozdíl mezi trasou s pětistovkou nastoupaných metrů a s patnácti sty je s brašnami mnohem větší než bez nich.

Povrch plánujte s rezervou. Trasa, která se bez nákladu jede jako zábava, může být s brašnami na hraně. Kořeny, sypké klesání a hluboké výmoly s naloženým kolem prověří techniku i nervy.

Do trasy zařaďte cíl na večer, který se dá posunout. Kemp, který zavírá recepci v osm, umí z klidného odpoledne udělat závod. Místo, kde se dá přespat kdykoliv, tenhle tlak nemá.

Ranní start je s bikepackingem lepší než odpolední. Balení a skládání tábora trvá déle, než si člověk plánuje, a odpolední bouřky v létě přicházejí spolehlivě.

Nářadí a co se na trase rozbije

Poruchy se dají rozdělit na dvě skupiny. Ty, které opravíte, a ty, kvůli kterým budete volat o odvoz.

Defekt je nejčastější a musí ho umět opravit každý. Sundat kolo, najít, co plášť propíchlo, projet vnitřek prstem a teprve pak nasadit novou duši. Když se trn nenajde, další duše vydrží pár kilometrů. Naložené kolo se přitom hůř převrací a hůř zvedá, takže si pro opravu najděte místo, kde se dá kolo o něco opřít.

Prasklý řetěz řeší spojovací článek. Utržené lanko brzdy nebo řazení se dá dojet na provizorní nastavení. Osmičku na kole srovnáte klíčem na paprsky natolik, abyste dojeli, i když to nebude hezké.

Prasklá patka přehazovačky ukončí jízdu, pokud nemáte náhradní. U kol s neobvyklým typem patky se v malém městě sehnat nedá.

Hydraulika, prasklý rám a poškozený karbon patří do servisu. Na trase se z toho jede pomalu, opatrně a přímo na nádraží.

Před výjezdem projděte kolo doma. Tlak v pláštích, dotažení šroubů nosiče a klik, stav brzdových destiček, opotřebení řetězu. Náklad zvýrazní každou vůli, kterou kolo mělo už předtím.

První výjezd, který vyjde

Zkuste jednu noc, ne týden. Vyjeďte v sobotu odpoledne, ujeďte padesát až sedmdesát kilometrů, přespěte a v neděli se vraťte. Když něco nevyjde, jste doma do večera.

Trasu veďte tak, aby se z ní dalo odskočit na nádraží. Vlak je pojistka, která z prvního výjezdu sundá stres. Kolo si naložte doma a projeďte se s ním po okolí. Rozdíl v chování poznáte na první zatáčce a je lepší ho poznat na známé cestě než na sjezdu do neznámého údolí.

Nedělejte první výjezd sólo, pokud jedete do kraje bez signálu. Někomu doma nechte trasu a přibližný čas návratu. Při nehodě se zraněním volejte 112 nebo záchrannou službu na 155, v horách je horská služba na čísle 1210.

Přilba, světla a reflexní prvky patří do výbavy i tady. Bikepackingová trasa často končí posledních deset kilometrů po silnici za šera, protože se den protáhl.

Na co si dát pozor

  • Podsedlová brašna a zadní plášť. Při propružení nebo při povoleném popruhu se brašna otře o plášť a prodře se během jedné jízdy.
  • Karbonová sedlovka a řídítka. Popruhy stahují bodově, takže si ověřte u výrobce, jestli díl brašnu snese.
  • Váha nahoře a vpředu. Řízení ztěžkne a na sjezdu hrozí rozkmitání předku.
  • Brzdy v dlouhém klesání. Naložené kolo je zahřeje rychleji, brzděte přerušovaně a s předstihem.
  • Voda navíc pro jistotu. Litr je kilogram a v kopcích to poznáte dřív než žízeň.
  • Volné popruhy po pár kilometrech. Náklad si sedne, takže je po prvním úseku dotáhněte.
  • Spaní na první dobrou. V národním parku a v CHKO platí omezení, která se liší podle území a je nutné je ověřit předem.

Co si z prvního výjezdu odnesete

Nejčastější poznatek zní stejně u většiny lidí: příště méně věcí. Druhý je, že denní porce kilometrů byla o třetinu vyšší, než jaká by se jela s chutí.

Bikepacking se nehodí každému. Kdo špatně spí mimo postel, kdo potřebuje mít věci po ruce a komu vadí jízda s těžkým kolem, bude spokojenější s jednodenními výlety a spaním v penzionu. To není prohra, jen jiný způsob, jak trávit víkend na kole.

Až první noc venku vyjde, přidávejte po jedné věci. Delší trasu, nebo náročnější terén, nebo vaření na místě. Všechno naráz udělá z druhého výjezdu ten poslední.