Nové kolo přijede se sedlem, které vybral výrobce podle průměru, ne podle vás.

Posaďte se na něj na patnáct minut v civilu a buď to sedí, nebo ucítíte tlak přesně tam, kde by neměl být. Většina lidí pak sáhne po měkčím gelu nebo širším čalounění a bolest se stejně vrátí za pár týdnů. O pohodlí totiž nerozhoduje měkkost, ale šířka sedla podle vašich sedacích kostí a teprve pak jeho tvar.

Jak zjistit rozteč sedacích kostí

Sedací kosti jsou dva výběžky pánve, na kterých sedíte na tvrdé kuchyňské židli. Vzdálenost mezi nimi je číslo, které při výběru sedla hledáte, ne obvod boků ani velikost kalhot.

Doma stačí kus vlnité lepenky. Položte ji na tvrdou podložku, posaďte se rovně jako na kole a chvíli počkejte, ať se otisk propíše. V lepence zůstanou dva důlky, najděte jejich střed a změřte vzdálenost mezi nimi. Specializované obchody mají na stejný účel měřicí podložku nebo stoličku a výsledek vyjde v podstatě stejný, jen bez lepenky na kuchyňském stole.

Číslo, které vám vyjde, ještě není šířka sedla. Je to vstupní údaj, ke kterému se přičítá podle toho, jak na kole sedíte.

Proč sedlo z výroby často nesedí

Výrobci kol musí zvolit jedno sedlo pro co nejvíc lidí najednou, a proto sáhnou po střední šířce. Vyhovuje velké části zákazníků a ideálně nikomu úplně přesně. Kdo má rozteč blízko průměru, má štěstí. Kdo má pánev užší nebo širší, než na jakou je sedlo spočítané, to pozná už po pár kilometrech.

Druhý důvod je cena. Sedlo v základní výbavě bývá tam, kde výrobce nejsnáz ušetří, protože počítá s tím, že ho stejně velká část lidí během prvního roku vymění. Nejde o špatně vyrobený kus, jen o kompromis stavěný na univerzálnost, ne na konkrétní tělo.

Než sáhnete po dražším modelu, ověřte, jestli problém není právě v šířce. Drahé sedlo se špatnou roztečí bolí stejně jako levné.

Šířka podle posedu, ne podle typu kola

Vzpřímený posed na městském nebo trekovém kole zatěžuje sedací kosti nejvíc, protože pánev sedí skoro kolmo a váha jde přímo dolů. K naměřené rozteči se v tomhle případě obvykle přičítá zhruba dva centimetry.

Sportovní, víc předkloněný posed na silnici nebo gravelu naklápí pánev dopředu. Část váhy přebírají ruce a nohy, sedací kosti se po sedle posouvají blíž k sobě. Přípočet bývá menší, kolem jednoho centimetru. Berte to jako vodítko pro první výběr, ne jako přesnou rovnici. Kdo v jízdě mění polohu, třeba na gravelu střídá vzpřímené sezení na rovině a předklon do kopce, často zjistí, že mu nejlíp sedí šířka někde mezi oběma výpočty.

Tvar rozhoduje o tom, co cítíte v pohybu

Ploché sedlo bez výrazného prohnutí dovolí měnit polohu pánve za jízdy. Ocení to jezdci, kteří se v sedle hodně posouvají dopředu a dozadu, typicky v terénu nebo při rozjezdech do kopce. Nevýhodou je menší opora, když sedíte pořád na jednom místě delší dobu.

Prohnuté sedlo drží pánev v jedné poloze a rozkládá tlak rovnoměrněji po celé délce, hodí se na dlouhé rovné úseky, kde měníte pozici jen občas. Kdo ale potřebuje sedlo poodjet dozadu při prudkém stoupání, občas narazí na okraj prohnutí dřív, než by čekal.

Výřez nebo kanálek uprostřed snižuje tlak na měkkou tkáň mezi sedacími kostmi. Řeší hlavně necitlivost, ne bolest po stranách sedla. Takové sedlo bývá kvůli konstrukci o něco těžší a někomu chybí opora přesně v místě, kde ji čekal.

Náklon sedla mění všechno

Vodorovné sedlo je rozumný výchozí bod pro první nastavení, ne univerzální pravidlo. Odtud se dolaďuje podle pocitu z jízdy. Sedlo mírně skloněné dopředu uleví tlaku na měkkou tkáň u lidí s hlubším předklonem, hlavně na silnici. Přehnaný sklon ale posouvá váhu na ruce a zápěstí a jezdec se během jízdy sune po sedle dopředu, což nakonec zase zvedne tlak, jen jinam.

Sedlo skloněné nahoru dělá opačnou chybu. Tlačí jezdce dozadu a zvyšuje tlak přesně v místě, kterému se šířka a tvar snaží vyhnout. I sedlo se správnou šířkou dokáže špatný náklon o pár stupňů znovu rozbolet.

Nastavujte náklon po malých krocích, klidně jen o pár milimetrů na sedlovce, a každou změnu vyzkoušejte na delší jízdě, ne jen na dojezd kolem baráku.

Délka nosu, o které se nemluví tak často

Krátký nos sedla je novější trend, hlavně u silničních a gravelových modelů. Zkracuje se přední část, která se dřív dostávala do styku s měkkou tkání při hlubokém předklonu. Výhoda je jasná, méně tlaku v citlivém místě.

Nevýhoda přichází při manévrování. Delší nos dává oporu, když se posazujete dopředu do sedla při rozjezdu nebo v technickém úseku, a dovoluje sedlo lehce sevřít stehny. Kratší nos tuhle oporu částečně bere.

Kdo řeší hlavně necitlivost při dlouhých silničních jízdách, u krátkého nosu obvykle vyhraje. Kdo jezdí v terénu a potřebuje se na sedle stabilně opřít, si radši nechá delší nos i s trochou vyššího tlaku.

Rám sedla: co je pod čalouněním

Pod potahem a pěnou leží rám, který drží tvar a přenáší sedlo na sedlovku. Ocelový rám je nejlevnější varianta, trochu pruží a tlumí drobné nerovnosti, ale je nejtěžší ze tří možností.

Titanový rám váží míň, pruží podobně jako ocel a vydrží dlouho, cenu za to platíte vyšší. Karbonový rám je nejlehčí a nejtužší, takže vibrace z povrchu propouští k jezdci nejvíc a menší pružení musí dohnat čalounění nebo pláště.

Žádný z materiálů sedlo automaticky nezpohodlní. Tuhý karbonový rám s dobře zvolenou šířkou často sedí líp než měkké sedlo se špatnou roztečí.

Pánské a dámské sedlo je hlavně o anatomii

Rozdíl mezi takzvaným dámským a pánským sedlem není v barvě, ale v rozteči, na kterou je sedlo stavěné. Výrobci dámská sedla obvykle dělají širší a s kratším nosem, protože podle jejich zkušenosti vychází u žen v průměru širší rozteč pánve, u konkrétního člověka to ale neplatí automaticky.

Rozhoduje naměřené číslo, ne popisek na krabici. Muž s širší roztečí bude spokojenější v modelu označeném jako dámský, a naopak. Vyplatí se zkusit obě řady a řídit se tím, co skutečně sedí. Někteří výrobci proto od striktního dělení na pánská a dámská sedla postupně ustupují a nabízí místo toho víc šířkových variant téhož modelu, unisex. Přístup je to poctivější, protože rovnou přiznává, že o pohodlí rozhoduje anatomie jednotlivce, ne pohlaví jako kategorie.

Čalounění neopraví špatnou šířku

Měkký gel a silná pěna vypadají na první posezení nejpohodlněji, otlaky ale často spíš zhorší. Příliš měkké čalounění se pod váhou prohne až na tvrdý základ sedla a tlak, který mělo tlumit, se soustředí do menší plochy.

Tužší pěna drží tvar a rozkládá zátěž po celém povrchu sedla. Chvíli trvá, než si na ni tělo zvykne. Kůže na potahu líp dýchá, syntetika snáší déšť a nesaje vodu, obě varianty při běžné péči vydrží podobně dlouho.

Kdo bolest řeší tím, že kupuje postupně měkčí sedla, obvykle skončí u čalounění, které se během pár měsíců prohne úplně a tlak vrátí zpátky, jen v mírnější podobě.

Jak sedlo vyzkoušet, než ho koupíte

Sezení v obchodě na stojícím kole napoví jen málo. Tělo se v sedu bez pohybu chová jinak než při šlapání, kdy se pánev na sedle mírně houpe.

Řada specializovaných prodejen půjčuje sedla na zkoušku na pár dní, případně má demo kolo s výměnným sedlem na testovací jízdu. Kde tahle možnost je, vyplatí se ji využít. Zkušební okruh dvacet minut ukáže víc než dvacet minut v obchodě.

Sedlo na dlouhou trasu vydrží víc než na krátký výlet

Na hodinovou nedělní vyjížďku odpustí sedlo leccos. Na celodenní trasu s brašnami nebo na bikepacking, kde sedíte v kuse šest a víc hodin, se každá nepřesnost znásobí.

Na dlouhé trasy se obvykle osvědčí spíš tužší čalounění s dobře zvolenou šířkou než měkký gel, protože gel se během dne prohřeje a slehne. Zkušení cykloturisté často jezdí roky na jednom sedle, které jednou dobře sedlo, a mění ho jen kvůli opotřebení, ne kvůli hledání pohodlí nanovo. Kdo plánuje první vícedenní výlet, ať sedlo vyzkouší na trase podobné délky předem, ne až první den cesty. Otlak, který se objeví ve třetí hodině, se do konce dne sám nezlepší.

Na co si dát pozor

Sedlovku po výměně sedla dotahujte na moment udávaný výrobcem, ne od oka. Nedotažená sedlovka se za jízdy protáčí a přetažená dokáže prasknout, hlavně u karbonových modelů.

Novému sedlu dejte pár týdnů, než ho odsoudíte.

Kůže a svaly v sedu si zvykají a první pocit z jízdy nebývá konečný. Přetrvávající necitlivost, brnění nebo bolest, která se s časem nezlepšuje, ale není otázka zvyku. Patří k odborníkovi na bikefitting nebo k lékaři, ne k dalšímu měkčímu sedlu.

Nekupujte sedlo bez možnosti vrácení, pokud měníte šířku poprvé. I dobře změřená rozteč se v provozu někdy ukáže jako o kousek vedle. Váha na kole se v průběhu sezony i mění, hubnutí nebo naopak zimní pauza dokážou posunout pocit ze sedla, na které jste byli dřív zvyklí. Než sáhnete po novém sedle, zkuste nejdřív přenastavit náklon a výšku toho stávajícího. Pomůže to častěji, než by člověk čekal.

Shrnutí

Nejdřív si změřte rozteč sedacích kostí, doma stačí kus lepenky. K číslu přičtěte podle posedu, u vzpřímeného víc, u předkloněného míň. S touhle šířkou pak vybírejte tvar podle toho, jestli se na sedle hodně posouváte, nebo sedíte na místě. Měkčí čalounění nechte až na konec a nepoužívejte ho jako náhradu za správnou šířku.